Konečně je pryč! Stejným či podobným způsobem jste si včera možná zavýskali, když po ránu Kim Clijstersová definitivně stvrdila konec éry vládnutí Caroline Wozniacké na světovém ženském tenisovém trůnu. Schválně jsem zvolil taková slova, ačkoliv mnozí (a ne bezejmenní) lidé prohlašovali, že Wozniacká není pravá královna dámského tenisu. Jedničkou byla „jen“ žebříčkově, nikdy nevyhrála Grand Slam a v zápasech se silnými soupeřkami se jí příliš nedařilo; takové argumenty zněly proti jejímu postavení na pozici číslo jedna v pořadí WTA. Já jsem se jimi neřídil a naopak oponuji: Žebříček je žebříček a Wozniacká na něm nejvíce bodů prostě měla.
Možná je můj názor zčásti ovlivněn pohledností „Sweet Caroline“ a jejím vztahem s mým golfovým oblíbencem Rorym McIlroyem, ale i přesto si myslím, že jedničkou je opravdu ta, která figuruje na nejvyšším postu computerového pořadí. Proč by pak vůbec nějaký žebříček vznikal? Byl vytvořen tak, jak byl vytvořen, a způsob, který si každá hráčka zvolí pro vybojování a následné uhájení svých bodů, už záleží čistě a pouze jen na ní.
Wozniacká využila faktu, že grandslamové turnaje nejsou zvýhodněny tak výrazně jako u mužů, a se svojí defenzivní hrou objížděla menší turnaje a na nich poměrně úspěšně sbírala tituly a tím pádem i cenné body. Neudělala nic jiného, než že hospodařila ve vlastní prospěch s konstantností svých výkonů a vynikající fyzickou kondicí, díky níž mohla odehrát za sezonu více podniků než ostatní, a zajistila si tak na 67 týdnů první místo. Avšak dlouhodobě musela od tenisových hvězd a osobností slýchat, že není ta pravá.
Jestli ovšem chce mít tenis „tu pravou“ jedničku, bude muset celé bodování zrušit a nejlepší hráčku světa určovat pomocí odborné poroty. Taková komise sice může přihlížet na velké tituly, bilanci s nejlepšími hráčkami a styl hry, ovšem bude ještě více subjektivnější než současná forma žebříčku.
Caroline Wozniacká tedy při svém panování jen využila šikovně ve svůj prospěch systém, stejně jako to dělají Peter Northug v běžeckém lyžování nebo Mark Cavendish v silniční cyklistice. Chyba není v její osobě, ale i tak nebylo její postavení na špici pro ženský tenis jako takový ve všem výhodné. Hře chyběla a stále chybí výrazná osobnost a postava, která se stala ztělesněním daného sportovního odvětví – například jako Michael Schumacher pro formuli 1 nebo Roger Federer pro mužský tenis. Přejme si, aby se tváří okruhu WTA nyní stala Petra Kvitová. Má k tomu daleko lepší předpoklady než Wozniacká a teď už jí nic nebrání v cestě i na žebříčkový post nejvyšší. Srovnávání Kvitové a Wozniacké ale nabízí další otázku: Jak bychom v České republice reagovali, kdyby měly své role prohozeny? Kdyby Dánka hrála útočně a vozila úspěchy z Grand Slamů a česká tenistka objížděla drobné turnaje a získávala bodíky po bodících? Troufám si říci, že ne úplně stejně.
