neděle 4. března 2012

Dvacet minut nestačí

Velkou část podzimu násobili fanoušci Sparty počet zápasů svého týmu v Gambrinus lize třemi a v poměrně krátké době dostali stav bodového konta jejich oblíbeného klubu. Jenže stačilo pár měsíců a vše je jinak. Z jasného vedení se v posledních podzimních a prvních jarních utkáních stal jen šestibodový náskok na druhý Liberec, jehož hodnota navíc byla snížena o polovinu po šlágru devatenáctého kola proti Plzni. Západočeši předvedli na Letné svůj tradiční moderní fotbal a i díky jejich přičinění bude poslední třetina české ligy napínavá, že by se i režisér leckteré bondovky mohl začít bát.

O zaslouženosti současného stavu snad nemůže být pochyb a duel Sparty proti Plzni to jen potvrdil. Domácí byli po většinu zápasu horším týmem, trápili se při snaze o vytváření pozic k zakončení a ani směrem dozadu se nedá mluvit o skálopevnosti. Jediné světlejší chvilky z jejich pohledu přicházely v posledních dvaceti minutách prvního poločasu, kdy se po dvou rychlých brankách Plzně dokázali alespoň na čas vrátit do zápasu. Šťastný gól Kweukeho jim pomohl a mohlo se zdát, že se brzy misky vah převáží na jejich stranu. Od proklamované „Spartalony“ se sice výkon Rudých lišil stejně jako postavy Leonarda Kweukeho a Věry Čáslavské, ale krátkou chvíli se hosté báli o svůj jednobrankový náskok.

Po přestávce však naznačili, že pro doping nemusíte vždy jen na diskotéku. I přes strach o kondici po náročném programu v posledních dnech zejména u beků Rajtorala a Limberského se v plné kráse ukázalo, že perfektní představení na Schalke a v Irsku tělo napumpuje pozitivní energií. Hlavně Rajtoral pilně sprintoval po lajně sem a tam a přispěl ke skvělému druhému poločasu, při němž Viktoria i přes neproměněnou penaltu Horvátha zvýšila skóre a stav udržela až do závěrečného hvizdu. Pravý bek Rajtoral zase o další kousek víc uvažuje o koupi mapy Polska (a doufejme, že později i Ukrajiny), v červnu by se mu mohla hodit. Ale že to trenéru Bílkovi trvalo tak dlouho, vážně nepochopím.

Svým způsobem dopoval v Gelsenkirchenu také Marek Bakoš, i když poněkud jinou formou. Po nesmyslné červené kartě v play-off Evropské ligy asi neprožíval pěkné dny, ale o to zarputněji včera bojoval. Nebylo by moudré rozhodnutí od Pavla Vrby ho za vyloučení „potrestat“ posazením na lavičku v Gambrinus lize. Bakoš je důležitou součástí Viktorie a včera byl u velice cenné výhry. Jeho hra se mi vážně líbila, dal dva góly a často pomáhal plzeňské ofenzivě. Útok úřadujících šampionů byl opřen o své tradiční pilíře – rychlé brejky, solidní kombinace, krásné pasy kapitána Horvátha. I po odchodu Jiráčka se Plzni daří, což ukazuje, že skoro každý je nahraditelný. Stačí, když noví členové základní sestavy vědí, co mají hrát, a mají vůli. Snad jediným nenahraditelným je Pavel Vrba, který po sezoně pravděpodobně odejde ke slovenské reprezentaci. Nechci mu nic vyčítat. Dostal životní nabídku a vidí před sebou další výzvu – zatrénovat si na Maracaná zní přece jenom lépe než koučovat třeba na Stínadlech. Plzeň to ale bude hodně bolet...