Mise splněna

Mise splněna! Konečně. Nejen radost z vítězství, ale také lehké zadostiučinění a slastný oddech prožívali sparťanští fotbalisté v sobotu večer. Utkání 21. kola Gambrinus ligy s Viktorií Plzeň zvládli výtečně: díky zasloužené výhře 1:0 se dotáhli na první místo tabulky, zdramatizovali boj o ligový titul a dokázali, že skvělý fotbal se nehraje jenom na západě Čech. A především poslední zjištění jim udělalo nesmírnou radost; vždyť dosud se chvála a obdiv lepily hlavně na Viktorku a na Letné to nenesli zrovna lehce. O motivaci před hitem jara tedy bylo postaráno. 

A skutečně. Již dlouho jsem od Rudých neviděl tak soustředěný, nebojácný a odhodlaný výkon. Snaha po dlouhé době opět zastínit moderní plzeňský fotbal čněla nad hlavami a pod nohama domácích od první minuty. V některých případech (Matějovský, Holek, Hybš) sice vynikaly individuality, ale prim hrálo kolektivní pojetí – vysoký presink, včasné dostupování soupeřů a rychlá kombinační hra. Sladit všechny tyto atributy dohromady a pokusit se předvést je na hřišti se mohlo krutě nevyplatit, nicméně v sobotu večer se týmu Vítězslava Lavičky podařilo vše.

Už v úvodních pasážích prvního poločasu se Sparta dostala do několika slibných příležitostí a často zatlačila Plzeň při rozehrávce do úzkých, jenže gól ne a ne dostavit se. Střelecké trápení asi krapet vystrašilo domácí příznivce a trenéry, protože se dalo čekat, že postupem času Letenským začnou docházet síly, přestanou hrát aktivně a nabídnou šance Viktorii. Dvacet minut po pauze se už zdálo, že se tak skutečně stane; nicméně v osmašedesáté minutě mazácky proměnil David Lafata skvělý centr Krejčího v nádhernou branku.

Západočeši se do závěrečného hvizdu k ničemu, co by jim mělo zajistit alespoň bod, nedostali. Sparťané pokračovali v koncentrovaném bránění a uhlídali veškeré potenciální hrozby – mezi nimi také Pavla Horvátha. Kapitán a klíčový hráč osmifinalistů Evropské ligy nedostal potřebný prostor k diktování hry a po většinu utkání se ztrácel v jeho rychlém tempu.

Rychle a zběsile se nyní budou oba dva týmy rvát o triumf v české ligové soutěži. Třetí Olomouc ztrácí pět bodů, což lze devět kol před koncem považovat za mezeru dostižitelnou, byť poměrně vyvinutou. Dostihy to budou zajisté zajímavé: fotbalová kvalita je na takřka totožné úrovni, a proto může hrát klíčovou roli odhodlanost - Spartu požene vidina návratu na trůn, Plzeň pro změnu odplata za sobotní porážku. Faktorů je ale celá řada, například zkušenosti, kterých mají více Vrbovi svěřenci, nebo los. Fanoušci se mají ve zbývajících dvou měsících opravdu na co těšit!

Dotáhne a skončí?

Buď a nebo, do-or-die. Zcela zákonitě stavěl Real Madrid včerejší odvetu osmifinále Ligy mistrů na hřišti Manchesteru United do této roviny. Doma se totiž Bílý balet ničeho velkého asi nedočká - dvanáct kol před koncem španělské soutěže ztrácí na titul rovných třináct bodů a místo dostihů proti Barceloně ho čeká jen boj o druhé místo s Atléticem. Případný triumf v národním poháru, v němž se Real dostal do finále, by tak obrovskou jizvu ani náhodou nezalepil; a tudíž se veškeré naděje příznivců upínají k Champions League. Po těsné výhře 2:1 na Old Trafford a postupu do čtvrtfinále si ve španělské metropoli rozhodně oddechli. A bylo to tedy sakra pořádné „ufff“, nejhlasitější asi z úst trenéra Josého Mourinha.

Úterní duel pro něj možná znamenal vůbec nejdůležitější utkání během téměř tříletého působení na Santiago Bernabéu. A přiznejme si, že až do šestapadesáté minuty zápasu část mysli portugalského kouče někde ve skladu s obavami přebírala katastrofické scénáře. Real to sice zkoušel zleva zprava, nicméně holčina zvaná krásný ofenzivní fotbal kvůli poctivé obraně United vymazala návštěvu Manchesteru z diáře a ani vyhlášený fešák Ronaldo tuto pohlednou dívku nepřesvědčil, aby přeci jen přišla. Ve 48. minutě navíc Ramos nechtěně rozvlnil vlastní síť a hosté v tu chvíli potřebovali vstřelit rovnou dvě branky. Za dané konstelace se nejednalo o nic extra pravděpodobného. Jedenáct minut po pauze však turecký sudí Cakir významně otočil kormidlem zápasu: Nanimu udělil hodně přísnou červenou kartu a na Rudé ďábly vytasil pekelnou zbraň.

S nabídnutou příležitostí si španělský gigant poradil. Střídající Luka Modrič brzy vyrovnal a obrat dokončil Cristiano Ronaldo. Portugalec sice na hřišti po většinu času dostával tak málo prostoru, že by si na něm přešlapovačku dovolil snad jen somálský reprezentant; jenže ke vstřelení rozhodujícího gólu mu pak stačil jeden sprint završený skluzem. Coby bývalý hráč The Reds postup zvlášť výrazně neslavil a euforie jsme se nedočkali ani od Mourinha, který po závěrečném hvizdu přiznal, že prohrál lepší tým a že jeho svěřenci měli předvést o hodně kvalitnější výkon. Projevy obdivu a respektu k protivníkům nepatří mezi Mourinhovy oblíbené kratochvíle, na tiskových konferencích si do pusy většinou bere UEFU (Barcelonu, špatného trávníkáře, holuba na střeše stadionu nebo neukázněné diváky – doplň dle nálady). Tentokrát se ale zachoval velkoryse - a v případě Manchesteru United se něco podobného nestalo poprvé. Změna chování evokuje jednoduchou otázku s přetěžkou odpovědí. Připravuje si snad půdu pro budoucí působení na severu Anglie?

Možné to je. Všeobecně se totiž očekává, že Mourinho už letos v květnu opustí hájemství Juana Carlose I. a vrátí se k milované Alžbětě II.. Po loňském prvenství v La Lize se mu v probíhající sezoně nepodařilo nastartovat válec, jež před rokem zbořil téměř vše, co se dalo; a jede spíš na volnoběh. Objevily se klubové spory, válka kouče s hvězdami Casillasem a Ramosem, nepovedená ligová pouť a několikeré postesknutí po britské kopané. Tento ročník může José Mourinho zachránit úspěchem v Lize mistrů a právě k ní bude celé jaro směřovat. Pokud se mu ji povede vyhrát, Španělsku v případě lákavé nabídky zamává a rád Pyrenejský poloostrov opustí. O jiné možnosti nelze moc uvažovat, šedovlasý elegán miluje nové výzvy a nebude toužit po pokračování boje s madridskými větrnými mlýny. O něco zapeklitější situace nastane, jestliže na evropskou trofej nedosáhne. Červíček v hlavě zahlodá a na řadu přijde složité uvažování: odejít k radosti nepřátel bez cenné Ligy mistrů, nebo ještě rok honit ego i s rizikem dalších sporů? K této otázce nechce José Mourinho dospět, a proto se letos přetrhne, aby Champions League ovládl. Jednu těžkou překážku má za sebou a těžší sotva najde. Dotáhne Ronalda a spol. k vítězné jízdě?