Když Pavel Vrba
poprvé nasadil čepičku šéfkuchaře tuzemské fotbalové restaurace, natěšení
strávníci očekávali bohaté menu s několika chody, napěněné šampaňské a
přesladké dezerty. Jídelní lístek dosud nabízel ke koštu samé skandinávské
pokrmy, přičemž účtenku vyplnily dvě remízy 2:2 - březnová doma s Norskem
a čerstvě dovezená z Finska. Degustace tak zatím nekončí spokojeným
pomlaskáním namlsaných jazýčků; důvody k důraznému opovržení nabízeným produktem
ovšem neexistují.
Stačí pořádně rozebrat složení sestavy, která se ve středu v Helsinkách
představila v utkání s Finskem. Věkový průměr základní jedenáctky činil 24,7
let; pokud započteme pouze zálohu a útok, kde čekáme největší dynamiku a
atraktivitu, dopočítáme se průměru 23,3 roku. Čerstvou krev kromě dravého mládí
dodala nepřehlédnutelná rudá injekce – hned šest fotbalistů ze zahajovací party
pochází ze Sparty, kterážto odvážná Vrbova sázka se osvědčila. Nebyla to totiž
jen přiléhavost dresů, co si čeští mistři na Sever přenesli.
Především o dvou jménech z letenského klubu se vyplatí
tratit slova. Pětadvacetiletý Lukáš Vácha by si – ať už si o něm myslíme
cokoliv – brzy mohl kromě Twitteru podmanit i střed pole. Českým záložníkům
dlouhodobě chybí schopnost rychle přenést hru z jedné strany na druhou
nebo efektivně pomoci při konstruktivní rozehrávce. V těchto aspektech se
sparťanská šestka výrazně zlepšuje a může se stát základním kamenem Vrbova systému,
který se bez kvalitního štítového středopolaře jen těžko obejde. Druhý příslib
z mistrovské kabiny hledejme v Pavlu Kadeřábkovi. Pravda; na postu
krajních obránců tlačí bota snad úplně nejméně, nicméně hráč, který dovede po
lajně zaútočit a připravit několik centrů, se hodí vždy.
Na výkon v ofenzivní fázi se zkrátka tentokrát opravdu
dalo dívat. Příčinou nebyly pouze dobré individuální skutky, ale především
týmová souhra a náznaky systémových prvků. Několikrát hráči předvedli dobré
přenesení hry do krajů hřiště, počet alibistických přihrávek mezi stopery zůstal
na minimu a nechyběla ani střelba ze střední vzdálenosti. Logicky to všechno
ještě drhlo a resultovalo v občasné ztráty míče nebo balóny vyslané někam ke
střeše stadionu. Ofenziva však celkově disponovala svěžestí, kreativitou a
daným herním plánem. Vyšší kvalitu by navíc měl přinést Tomáš Rosický, který se
kvůli nemoci zatím pod Vrbou představil pouze v jediném poločase ze čtyř možných.
Ale pozor! Nyní rozhodně národní tým nesmí otevřít optimismu
dveře dokořán a vítat jej jako babičku z Podkrkonoší na rodinné oslavě.
Zaprvé se počítají hlavně výsledky a na premiérovou výhru Vrba stále čeká, za
druhé Norsko a Finsko rozhodně nejsou soupeři, od nichž by strach utíkal i
komínem, a za třetí stále trvá nutnost vylepšit osoby a obsazení i scénář.
A když jsem o pár řádků výše hovořil o odvaze, nebál bych se
zaexperimentovat i v herním rozestavení. Formace Pavla Vrby 4-2-3-1 si
vyžaduje ostrá křídla, o kterých ale české trávníky po nocích jen sní – čest výjimkám.
Naopak perspektivních hrotových útočníků se na domácí poměry pohybuje po Evropě
dost – zmiňme Vydru, Kozáka, Kadlece nebo Tecla. Třeba prvně dva jmenovaní se
v letošní sezoně alespoň částečně dokázali prosadit v anglické
Premier League (sedm branek za kluby bojující o udržení) a typově nechávají
vzpomenout na legendární dvojici Koller-Baroš.
Možná by nebylo od věci zkusit zařadit oba dva (po Kozákově
doléčení a za předpokladu Vydrovy rozehranosti) do sestavy pohromadě. A tím
nemyslím nelogické posouvání Vydry na pravou stranu ani zastaralý systém 4-4-2.
Hra na dva útočníky dnes frčí především v předlohách 3-4-1-2 (Juventus,
francouzská družstva) nebo 4-3-1-2 (italská reprezentace, Liverpool). Fotbal
sice není žádná věda, krapet bádání si ale moderní taktika žádá.
Na vyladění výběru zbývají Vrbovi do startu kvalifikačního
zápolení o evropský šampionát ještě dva přípravné zápasy, s Rakouskem a
Spojenými státy. Severští soupeři ukázali, že projekt se vydal správnou cestou.
Jenže kupříkladu stabilizace obranné čtyřky po sobě volá hlasitě. A tady,
stejně jako v útoku, neradno zapomenout na klasika: samo štěstí nejvíc
odvážnému přeje.