Už druhý týden žijeme, jak říkají odpůrci změny času, proti přírodě. Už druhý týden máme slunce přímo nad hlavou až ve třináct hodin. Už druhý týden mnozí každé ráno nechtěně vstávají o hodinu dřív a spát se jim chce rovněž o hodinu dříve. Vše, co jsem zmínil, jsou arugmenty lidí, kteří protestují proti posunu hodinek. Proč ale já chci letní čas?
Jsem milovník noci. Když se okolí zbarví do černa, udělá se mi hned líp. Naprosto vše je klidnější, pomalejší a vážnější. Nádherně se přemýšlí a píše. Podobně to mám i s šerým podvečerem, kdy je v červenci i před jedenáctou hodinou možnost si venku přečíst knížku, aniž bychom byli nuceni použít lampičku nebo třeba pěkně postaru plamínek svíčky. Světlo po osmé večer je opravdu jedno z nejvýraznějších pozitiv letních slunných měsíců. Zatímco v zimě se řítíme domů ve čtyři hodiny odpoledne a sluneční světlo už slouží někde za břehy Atlantiku, v létě se i díky času a naklonění Země kocháme službami slunečního panáčka i pozdě večer. Při těch chvílích je mi fakt dobře...Nechme ale romantiky. Čistě racionalisticky má přesun času také další praktické výhody. Nač by bylo lidskému tvoru světlo po třetí hodině ráno, když většina lidí na práci začíná myslet o takové tři hodiny později. A kdo by chtěl tři hodiny před plněním zaměstnaneckých povinností trávit čas aktivně tak, jako to dělá po dokončení své honby za výdělkem? Obdobně je tomu i u školáků. Jediný rozdíl, bohužel, je, že my, školáci, se zatím za žádnými penězi v lavicích nehoníme.
Argumentem jsou také zdravotní potíže občanů při posunu hodinek a změně denního rozvrhu biorytmu člověka. Jistě, jedna hodina může dělat divy. Ale odmítli by lidé, které trápí problémy, exotickou dovolenou někde na druhé straně polokoule jen proto, aby ušetřili své zdraví mnohahodinovému časovému posunu. Nejsem si příliš jistý. Pátrat však rozhodně nepůjdu, radši si zamířím užívat na terasu světla, jehož jsem si teď (zhruba šest hodin odpoledne) před pár měsíci rozhodně užít nemohl.
