Slušné, nikoliv výborné

Šedesátá a devadesátá minuta. Nelom a Achahbar. Gól na 1:2 a 2:2. Dva okamžiky zhatily pražské Spartě naději na senzační vítězství na půdě nizozemského Feyenoordu Rotterdam v závěrečném předkole Evropské ligy. Svěřenci Vítězslava Lavičky díky Václavu Kadlecovi vedli o dvě branky, jenže holandský tým se ve druhém poločase nakonec zasloužil o to, že výchozí pozice českého celku je vzhledem k domácí odvetě „jen“ slušná a nikoliv výborná.

Po pětačtyřiceti minutách se o výkonu Pražanů dalo mluvit pouze v superlativech. Bojovnost v obraně a efektivita v útoku znamenaly vedení 2:0, Hušbauer navíc trefil z dálky břevno a Kadlec pelášil sám na bránu gólmana Muldera. Feyenoord byl sice o něco aktivnějším týmem, držel míč a dostal se i do brankových příležitostí, nicméně proti střeleckému úspěchu stála buď sehraná obrana hostů, nebo výtečný brankář Tomáš Vaclík.

Právě on skvělým zákrokem třikrát zachránil Spartu před inkasovaným gólem a doplňoval slušně fungující defenzivní čtveřici. Jediným jejím chybujícím článkem byl Manuel Pamič, který hned v úvodních minutách špatně provedenou přihrávkou nabídl šanci Schakenovi a i poté několikrát lacině ztratil míč. Další tři členové obrany ale pracovali na výbornou. Na pravé straně se v posledních utkáních rozehrál Vlastimil Vidlička; hráč, jenž v minulém ročníku musel často snášet ostrou kritiku fanoušků a kterému zřejmě pomohla nově příchozí konkurence v podobě Španěla Gila. Pro změnu na stoperu zářil Jiří Jarošík. Rozpačitost z úvodu sezony zdá se býti pryč – včera Jarošík uplatňoval své zkušenosti, s přehledem sbíral vysoké míče i přihrávky po zemi a jako by se rozpomněl na podzim roku 2001, kdy s Hřebíkovou Spartou v základní skupině Ligy mistrů vyhrál na Feyenoordu 2:0.

Až do šedesáté minuty, kdy domácí snížili a započali cestu za vyrovnáním, tedy zápas mohl být pro Jarošíka drobným déjà vu. Slibné vedení, byť nakonec v nastaveném čase utnuté, bylo výsledkem odhodlané a přesné hry na polovině soupeře a také dobré spolupráce útočníků Kweukeho a Kadlece. Trenéru Lavičkovi se pomalu rýsuje dvojka složená ze silného bijce (Kweuke) a neúnavného a běhavého zakončovatele (Kadlec). První branka byla jasným důkazem – Kamerunec vyhrál souboj s obráncem Feyenoordu,  míč mu hlavou po nepřesvědčivém zákroku obránce zpět přistrčil Matějovský a Kweuke našel na malém vápně Kadlece. Tomu kromě spoluhráčů pomohlo i štěstí, jelikož jeho zakončení patřilo do kategorie nadmíru kostrbatých – čímž se ovšem nyní již nemusíme nikterak zaobírat.

Po herní odmlce zaviněné zraněním včera uprostřed hřiště znovu nastoupil kapitán Marek Matějovský. Troufnu si říct, že už samotná středopolařova přítomnost na hřišti spoluhráčům musela pomoci. Přeci jen má na evropské scéně něco odehráno, vyzkoušel si zahraniční angažmá a jeho konto se chlubí rovněž reprezentačními starty. Důležitou roli v tomto směru bude mít i příští čtvrtek na Letné, kde se omlazenému týmu jeho zkušenosti jistě budou hodit. Spartě stačí v odvetě i remíza 1:1 nebo 0:0; ze všeho nejméně je však třeba, aby hráči v rudých dresech stanovili jako svůj základní cíl udržení čistého konta. Jsem totiž přesvědčen, že Feyenoord přijede do Prahy daleko lépe připravený a hned na začátku bude chtít rozhodnout. Jaká škoda, že se na hřišti soupeře nepovedlo udržet jednobrankový náskok. V případě výsledku 2:1 bych o postupu Sparty pochyboval rozhodně daleko méně.

Kouzlo přáteláků

Středečním přátelským zápasem proti Ukrajině zahájí česká fotbalová reprezentace další dvouletý cyklus, jehož vrcholem by měla být účast na mistrovství světa v Brazílii. Tým se lvem na prsou rozhodně není favoritem kvalifikační skupiny, přesto se v českých luzích a hájích tak nějak očekává, že alespoň přes baráž by se letenka do Jižní Ameriky vybojovat dala. Zvlášť po slušných výkonech a dobrém výsledku na letošním EURU naděje na lepší zítřky vzrostla. Po ohlášení nominace trenéra Bílka na první přípravné utkání s Ukrajinou však mám pocit, že se zase vracíme ke spirále nepochopitelných rozhodnutí, nicneříkajících prohlášení a neochotě posunout se ještě více kupředu.

První novinkou ohledně národního výběru bylo jmenování nových asistentů do realizačního týmu - Františka Komňackého a Jakuba Dovalila vystřídala dvojice Josef Pešice a Tomáš Galásek. Zkušeného a úspěšného Komňackého a mladého, ambiciózního Dovalila vyměnil Bílek za čerstvého absolventa trenérské školy a ostříleného matadora, který se však s úspěchem nepotkal už hodně dlouho. Pod pojmem asistent reprezentačního trenéra si prostě představuji kouče s kusem dobře odvedené práce za sebou, což ani jeden z čerstvě instalovaných pánů nenabízí. Od změny Bílkových rádců si tedy příliš neslibuji. Jediným pozitivem příchodu Pešiceho a Galáska snad může být skutečnost, že se oba budou působení u českého áčka věnovat na sto procent.

Celkově však z rošády spíše vyzařuje posílení Bílkovy pozice a nezájem o další výkonnostní progres. Obecně mi totiž přijde, že Michal Bílek ve svém vnitřním já ještě stále žije z úspěchu na EURU. Řeči o zadostiučinění a satisfakci, které si nepříliš opěvovaný trenér neodpustil v rozhovorech po návratu z Polska, naprosto zakryly fakt, že cesta mezi nejlepších osm celků starého kontinentu byla i přes konečný úspěch pořádně trnitá a hlavně s mnoha neomluvitelnými chybami – v kvalifikaci i na samotném šampionátu. A je si jich vůbec Bílek vědom?

Nominace na středeční přípravný zápas s Ukrajinou naznačuje zápornou odpověď. V seznamu jmen se totiž kromě Josefa Hušbauera nenachází žádná nová tvář oproti červnovému mistrovství Evropy. Nejsem si jist, co si o problematice myslí Bílek; ale já rozhodně nejsem toho názoru, že národní tým nikde netlačí bota. Třeba na post pravého křídla, kde zřejmě bude dále nastupovat středopolař (!) Jiráček, by se hodilo najít alternativu. Uvažovat lze i o vyzkoušení jiných brankářů namísto  dalšího startu spolehlivého a v klubu nesmírně vytíženého Čecha. A rovněž doufám, že Vladimír Darida i přes své nesporné kvality nebude jediným obstojným náhradníkem kreativní síly Tomáše Rosického.

Tady všude lze zkoušet nové hráče. A kdy jindy by měli nováčci dostat šanci než v přípravném zápase? Za norský Rosenborg střílí v lize i evropských pohárech jeden gól za druhým Bořek Dočkal, mladý a nesmírně talentovaný stoper Kalas hraje pravidelně v Eredivisie za Vitesse Arnhem, střeleckou zdatnost projevuje i Zdeněk Ondrášek v dresu norského Tromso, ve velmi dobrém světle se na jaře jevil sparťanský záložník Hušbauer (který byl nakonec povolán namísto zraněného Plašila). A nebýt zdravotních problémů, nominaci by si určitě zasloužili i Ladislav Krejčí a Jan Chramosta. V žádném případě netvrdím, že všichni výše uvedení patří stůj co stůj do národního týmu, nicméně šanci zúčastnit se třídenního soustředění a jednoho přípravného zápasu by dostat měli.

Vždyť dvě největší komety českého týmu na mistrovství Evropy, Václav Pilař a Theo Gebre Selassie, si reprezentační debut připsali právě v přípravném utkání; konkrétně na turnaji v Japonsku. A jen tak pro srovnání – oba nejlepší fotbalisté současnosti, Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, si premiéru v národním dresu rovněž odbyli v „přáteláku“ (Messi v roce 2005 proti Maďarsku, Ronaldo o dva roky dříve s Kazachstánem). Náhoda? Možná ano, ale následující skutečnost už určitě ne: hned devět hráčů ze základní sestavy Španělska ve finále letošního ME odehrálo první minutu za výběr své země v přípravném střetnutí. Většina hvězd současného fotbalu dostala šanci v utkání „o ničem“ a až posléze se na ně spoléhalo v kvalifikaci a na velkých turnajích. Kouzlo zkoušky by možná bylo dobré využít i v kádru českého týmu...