Reklama na fungující klub

Není to tak dávno, co se v souvislosti s anglickým fotbalem hojně užívalo termínu Big Four, Velká čtyřka. Na počátku nového milénia se Arsenal, Chelsea, Liverpool a Manchester United střídaly na čelních pozicích, reprezentovaly v Lize mistrů a jejich vzájemné duely vždy přinášely obrovská očekávání. Jenže jak to tak bývá, časy se mění. Po celém světě se fotbal vyrovnává a ani Ostrovy nezůstaly výjimkou.

Nejvýraznějším narušitelem hegemonie se stal Manchester City. O jeho cestě na vrchol se toho namluvilo dost a dost; pumpované peníze – ať už je jejich původ jakýkoli – úspěch ve většině případů přinesou. Komu je taková cesta sympatická, nechť kohoutek plný peněz schová za pojem projekt. Proti gustu… Existuje však i jiný způsob, jiný směr. Zajímavý příběh vypráví klub z jihu Anglie, ve městě s dvě stě padesáti tisíci obyvateli sídlící Southampton Football Club.

Příležitostný divák asi historii tohoto oddílu spatra znát nebude, jedinou opravdu významnou získanou trofejí zůstává od roku 1976 domácí pohár. Současný stav věcí by ale přeci jen jistou pozornost vyvolat mohl. Po dvaadvaceti odehraných kolech Premier League totiž Saints trůní s mírným náskokem na třetí pozici. Můžeme jen spekulovat, zdali se příznivé příčky podaří udržet a kde nakonec tým v květnu ročník ukončí. Jak ale drobný náhled do pozadí naznačuje, za tímto klubem se skrývá daleko více než jen aktuální výtečné výsledky, atraktivní fotbal a skalpy silných mužstev. Současná sláva je totiž podložena dlouhodobou, trpělivou, koncepční a entuziastickou prací, přesně v duchu 129 let dlouhé historie fotbalového klubu.

Stačí zapátrat v paměti na titulky a zprávy z loňského léta. Po úvodní, spíše záchranářské sezoně se Svatým podařilo proniknout do první poloviny tabulky, konkrétně na osmé místo. Výrazné osobnosti mužstva přirozeně nemohly uniknout zájmu konkurentů, a tak se postupně manažer Pochettino pakoval ke Spurs, osa mužstva Lovren-Lallana-Lambert se stěhovala na Anfield Road, talent Luke Shaw neodolal nabídce United a Calum Chambers zamířil do Arsenalu. O několik řádek níže popíšu, proč zrovna Southampton dokázal prodat nadějné (a vyjma Lovrena zároveň domácí) fotbalisty za celkem dvaadevadesát milionů liber. Tehdy ale jakási obchodní strategie fanoušky moc nezajímala a ani příznivec s diagnózou optimista by si nevsadil na další úspěšnou sezonu.

V období silných turbulencí přišel na post manažera Holanďan Ronald Koeman, od nějž se příliš trenérských zázraků zrovna nečekalo. Krátce po převzetí žezla na Twitteru sdílel dnes už legendární obrázek tréninkového pažitu, na němž kromě fotbalistů vůbec nic nechybělo. Záhy byl doplněn i hráčský materiál – dorazili hrotový útočník Graziano Pelle a tvořivý Dušan Tadič, k týmu se připojili také gólman Forster, Shane Long, Florin Gardos, Sadio Mané a coby hosté Toby Alderwireld a Ryan Bertrand. Obměnu kádru završil Southampton s plusovou finanční bilancí a především s obrovským odhodláním navázat na líbivé výkony a příznivé výsledky. Dosavadní vývoj naznačuje, že se nucená rekonstrukce vyvedla. Posily se v soutěži chytily velice slušně, hodnocení Koemanových kvalit si nechme na delší časový úsek. Vylepšení loňského umístění každopádně potvrdí, že se s odchodem klíčových jmen povedlo vypořádat.

Šéf klubu Ralph Krueger zdůrazňuje, že během loňského léta bylo důležité mít předem připravený plán, jak postupovat. Koneckonců přestupové období rozhodně neznamenalo pro organizaci první krizový stav, jakým si musela projít. Za pět měsíců tomu bude deset let ode dne, kdy tradiční celek poprvé po sedmadvaceti letech opustil nejvyšší soutěž. Namísto rychlé cesty zpět se kvapem navalovaly další a další potíže. Přestože značný příjem zajišťoval prodej vlastních odchovanců, peněz nebylo nazbyt, což v dubnu 2009 vyústilo v přechod do administrace a pád až do třetí ligy. Teprve v této fázi se rozsvítil první záblesk naděje. Southamptonu se ujal švýcarský obchodník Markus Liebherr, do křesla předsedy přivedl italského bankéře Nicolu Corteseho a pod trenérským vedením Alana Pardewa společně zahájili hlubokou restrukturalizaci s jediným cílem – vrátit se zpět do vyklizených pozic. První sezonu po obnově lze ještě označit jako stabilizační, další dva ročníky ale znamenaly dva postupy a návrat do Premier League. I zde se Svatí tabulkově zatím pokaždé zlepšili, o což se dosud úspěšně snaží také letos.

Přestože poslední pětiletka na první pohled vypadá jako túra vzhůru bez překážek, klub se několikrát musel vypořádávat s četnými personálními ztrátami. Nejprve po srdeční příhodě zemřel samotný Liebherr, jehož podíl zdědila dcera Katharina. Žena, kterou si při vší úctě snáze představíme za plotnou než v čele fotbalového oddílu, si však dokázala s břemenem poradit – což jen podtrhuje, na jak pevných základech Saints stojí. Nekompromisní Cortese se po čase odhodlal i ke změně manažera, když šanci dostal Nigel Adkins. Právě pod jeho vedením si mužstvo vybojovalo ony dva po sobě jdoucí postupy.

Etablování v Premier League ale nešlo úplně podle představ exekutivy, a proto do přístavního města putoval Argentinec Mauricio Pochettino. Progresivní trenér nebyl Angličanům příliš znám; navíc v prvních měsících svého působení využíval pro komunikaci s novináři služby překladatele. Jazykovou bariéru a všechny další překážky ovšem překonal a z legendy barcelonského Espanyolu se najednou stal jeden z nejnadějnějších mladých trenérů v Evropě. Ještě než se vydal do Londýna, Svaté tak trochu záhadně opustil ředitel Cortese a ve funkci jej vystřídal Ralph Krueger. O letním exodu řeč také byla, přesto se podařilo udržet nastavenou linii. Celá strategie – přestože to tak navenek může působit – totiž nestojí na zapálených jednotlivcích, ale na společném a dlouhodobě rozvrženém úsilí, kdy jednotlivé osobnosti jen přesně zapadají do vytoužené skládanky.

Postava současného předsedy Kruegera si zaslouží trochu více pozornosti. Jde o bývalého hokejového trenéra, který po dlouhých letech v čele švýcarské reprezentace pomáhal realizačnímu týmu kanadského výběru na zimních hrách v Soči. Málokterý fotbalový klub by hledal posilu do vedení v těchto vodách. Že se vůbec v Southamptonu nebojí pracovat neortodoxně, dokazuje kupříkladu video, které lze snadno dohledat na YouTube. Ještě za manažera Pochettina hráči v rámci teambuildingu během společného soustředění dostali rozmanité úkoly: přejít bosýma nohama žhavé uhlíky popelu, spontánně projevit kolektivní radost či předstírat, že se vidí poprvé v životě.

Opravdový základní kámen ale hledejme ještě někde jinde. Přestože před nástupem Liebherra, Corteseho a dalších strůjců vzestupu nebylo rozpoložení zrovna příznivé, Saints se za každých okolností mohli opřít o fantastickou akademii. Během měsíců strádání zamířili z jihu do světa velkého fotbalu za značné částky například Gareth Bale nebo Theo Walcott. Řada dalších mladíků (Oxlade-Chamberlain, Lallana, Ward-Prowse aj.) dostala šanci odehrát své první zápasy mezi dospělými právě zde, což se později všem stranám finančně i sportovně vyplatilo.

Zdejší systém výchovy je propracovaný do nejmenšího detailu. Vysokou úspěšnost zaručuje už samotný proces výběru. Ještě než vůbec dojde k jednání s vytipovaným talentem a jeho mateřským klubem, zhlédnou pracovníci skautingu fotbalistu přímo v akci nejen naživo, ale také na stovkách minut obrazového záznamu, které důkladně pitvají pomocí nejmodernější techniky. Teprve pak se nově příchozí v případě dohody stěhuje do hostitelské rodiny (nikoli na hotel či internát) a jeho výprava za slávou v duchu místního sloganu „Potential Into Excellence“ začíná.

Dokonalé podmínky k růstu nabízí špičkově vybavené tréninkové centrum, otevřené teprve v listopadu loňského roku. To slouží pro všechny kategorie, od nejmladších po ligové družstvo. O čím starší výběr se jedná, tím blíže hlavní budově trénuje. Mladí hráči si tak snáze uvědomují postupné kroky, jaké se od nich očekávají. Společné prostory, jimiž dennodenně procházejí, zdobí zeď, na níž jsou vypsána všechna známá jména, která před několika lety stejně jako oni oblékali červenobílý dres.  

Jednou z povinností nadějí je výpomoc kustodovi s péčí o kopačky hvězd Premier League. Záložníkovi Koemanova souboru omývá náčiní mládežnický záložník, o obuv levého beka se stará levý bek. I proto se kabina „osmnáctky“ nachází jen pár kroků od místnosti, kde se scházejí borci z A-týmu. Přechod do mužské kategorie díky tomu přichází téměř přirozeně, zvlášť když tady se nejlepší odchovanci o svoji šanci nemusí bát. Na podobných detailech si zakládají všichni pracovníci, a tak není divu, že díky jejich úsilí vycházejí budoucí hvězdy anglické kopané právě odsud.

Podrobné know-how malého zázraku nám samozřejmě nikdo jen tak nevyzradí. Necelých šest let od administrace se však Southampton FC nachází na místech, o nichž si kluby podobné velikosti mohou nechat jenom zdát. Přesně v duchu koncepčního plánování vyhlásil Ralph Krueger v dokumentu NBC „The Southampton Way“ (který se stal významným zdrojem informací pro tento text), že postupným cílem je kromě stabilní finanční situace a zastoupení vlastních odchovanců v sestavě také posun na evropskou scénu.

Bývalý šéf Cortese mířil ještě výš: hráčům nepokládal otázku, JESTLI můžou někdy Premier League vyhrát. Ptal se, JAK toho lze docílit.

Tento způsob vedení fotbalového klubu zdá se mi výsostně vhodným.