Není průkaz jako průkaz

Patnáct let života za totality už mají za sebou, další tři napínavé před sebou. O kom je řeč? O čtyřech mladících, kterým patří hlavní role ve filmu režiséra Ondřeje Trojana Občanský průkaz.

Celý děj, který se odehrává v druhé polovině sedmdesátých let, začíná dobovou scénou z místnosti vybarvené do ruda, kde si s nepříliš šťastným výrazem od soudruha v uniformé vyzvedává své občanské průkazy právě čtveřice dospívajících. Naopak končí o tři roky později, kdy se snaží udělat všechno proto, aby dostali jinou průkazku – modrou knížku.

Mezitím, a že to není nijak krátká doba – 137 minut, se seznamujeme se dvěma rozdílnými světy náctiletých za totality. Na jedné straně vtipné scény nejen ze skrýše na kopci, kterou využívají k ochutnávkám svých prvních kapiček lihovin, na druhé straně krutá realita tehdejšího režimu.

Spojením nespojitelného pak vzniklo špičkové dílo. Dvě a čtvrt hodiny před plátnem nakonec nejsou vůbec dlouhé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podíl na tom mají jak části, které mají vyvolat v publiku pobavení, tak části, jež jsou zajímavé samy o sobě bez potřeby slov a zdlouhavých dialogů, jakou třeba byl nepovedený pokus o útěk do Minnesoty pod záminkou dovolené v Jugoslávii.

Snadno si domyslíte, že právě tímto odhalením na „hranicích“ se doslova změnil život rodině, ve které hrají prim Martin Myšička a Aňa Geislerová. Doposavaď suverénní otec a hlava rodiny, právě v podání Myšičky, utrpí psychický šok a až do konce filmu je nesoběstačný. Tuto roli zahrál Martin Myšička opravdu skvěle a vysloužil si i nominaci na Českého lva. Ceněnou sošku sice nezískal, ale jeho výkon rozhodně byl výborný. Nezklamalo ani kvarteto představitelů hlavních dětských rolí. Splnili všechno, co od herců filmový laik předpokládá – přesvědčivost a přirozenost. Divák s jejich příběhy žije od začátku až do konce.

Finále snímku není žádným happy endem, jelikož jeden z chlapců ze zoufalosti při snaze vyhnout se povinné vojenské službě umírá. Přesto člověk odchází z kina tak nějak dobře nabaštěn a spokojen s příjemným kinematografickým zážitkem. Nikterak dlouhým, a to přesto, že uplynuly více jak dvě hodiny od chvíle, kdy se do sedačky v sále usadil.