PÁTEČNÍ FEJETON: Dvěma způsoby o Vánocích sním

V posledních dnech to zažíváte určitě všichni: sháníte se po vánočních dárcích, těšíte se na stromeček a hledáte a oprašujete papírové nebo kovové betlémy. A když vám zbude špetka času, možná surfujete po internetu a čtete kritiky a názory na vývoj Vánoc v dnešním moderním světě. Já nenabízím nic jiného, jen jsem na to šel jinak. Námětem mi byla následující hodně známá sváteční písnička:

Já jsem gay. Doma neobléknu nic jiného než tepláky. Můj operátor je Vodafone a často si volám se zajíčky. Vojta Dyk je krásnej. Vojta Dyk v santaklausovském obleku ještě krásnější. Následující řádky jsou takovou velkou Noční prací. Kuba Prachař moderovat moc neumí, zato hrát mu jde skvěle. Já jsem gay. Ale proč k sakru ten Santa? Proč si zase dělá vcelku úžasná kapela srandu z Vánoc? Jako úplně všichni ostatní. Nejde jenom o jednu písničku, avšak o celkový směr, jakým se poslední roky svátky ubírají. Přijde mi, že se z nich stává taková lepší droga pro majitele obchodů a výtečný marketingový cíl. Právě pro obchodníky musejí být Vánoce něco jako červená tužka pro učitele. Celý rok se na ni těší, a když ji ztratí, jsou více než nerudní. Kam se hrabe obyčejná marihuana. Časy, kdy hlavním mottem konce prosince bylo užívat si, jsou podle všeho nenávratně pryč. Alespoň mám takový pocit. Dnes není výjimkou pár hodin před Štědrým dnem honit po nákupních střediscích poslední dárky a horko těžko se shánět po vyprodané Coca-Cole ke slavnostní večeři. Bojím se, že za pár let už se nebude kapr klepat paličkou, ale rovnou střílet brokovnicí. Jestli nám tedy jméno tradiční české ryby ještě něco vůbec bude říkat. Aby se z něj nestal historismus. Kapr by si možná oddechl, jelikož by se nemusel od srpna strachovat, kdy se bude muset snažit zuby nehty roztrhnout výlovnou síťku, ale stará škola zřejmě povzdechla by si. Jako další kapitola mého protestu proti negativnímu vývoji dnešních způsobů oslavy Ježíškových dnů se nabízí cukroví. Je-li sekretářkou v cukrárně osoba starší padesáti let, možná je v šoku, kolik lidí stojí o kupované cukroví. Být majitelem, zvažuji umístění defibrilátorů do kanceláří. A ještě bych mohl zmínit.... vlastně nemohl! Vánoce jsou přece svátky klidu. Nemusím si pořád stěžovat. Nebudu si pořád stěžovat. Vždyť stejně nic nezměním. Budu věci brát tak, jak mi byly předloženy. Mladá třicetiletá právnička i přes moje snažení o změnu pořád zavolá týden před 24. prosincem sekretářce v pekárně, ke štědrovečerní večeři si s přítelem dají hranolky a smažený řízek a dárky jim došly poštou z internetového obchodu dvacet čtyři hodin před dnem D. A mně je to jedno. Já si budu užívat svůj Vánoční čas. Vždyť ta píseň není zas tak strašná. Naopak. Je krásná. Nedělá z ničeho problém. O nic vlastně nejde. Vánoce jsou takové, jaké jsou. A nikdo s tím nic neudělá. Ani já, ani Nightwork.

Já jsem gay. Doma neobléknu nic jiného než tepláky. Můj operátor je Vodafone a často si volám se zajíčky. Vojta Dyk je krásnej. Vojta Dyk v santaklausovském obleku ještě krásnější. Následující řádky jsou takovou velkou Noční prací. Kuba Prachař moderovat moc neumí, zato hrát mu jde skvěle. Já jsem gay. Oh, oh, Merry Christmas!

Jelikož se jedná o můj poslední příspěvek před Vánoci, chtěl bych Vám na závěr popřát co nejhezčí prožití svátků a hodně štěstí a radosti do nového roku. Zároveň Vám moc děkuji za přízeň a podporu mého blogu.