Kouzlo přáteláků

Středečním přátelským zápasem proti Ukrajině zahájí česká fotbalová reprezentace další dvouletý cyklus, jehož vrcholem by měla být účast na mistrovství světa v Brazílii. Tým se lvem na prsou rozhodně není favoritem kvalifikační skupiny, přesto se v českých luzích a hájích tak nějak očekává, že alespoň přes baráž by se letenka do Jižní Ameriky vybojovat dala. Zvlášť po slušných výkonech a dobrém výsledku na letošním EURU naděje na lepší zítřky vzrostla. Po ohlášení nominace trenéra Bílka na první přípravné utkání s Ukrajinou však mám pocit, že se zase vracíme ke spirále nepochopitelných rozhodnutí, nicneříkajících prohlášení a neochotě posunout se ještě více kupředu.

První novinkou ohledně národního výběru bylo jmenování nových asistentů do realizačního týmu - Františka Komňackého a Jakuba Dovalila vystřídala dvojice Josef Pešice a Tomáš Galásek. Zkušeného a úspěšného Komňackého a mladého, ambiciózního Dovalila vyměnil Bílek za čerstvého absolventa trenérské školy a ostříleného matadora, který se však s úspěchem nepotkal už hodně dlouho. Pod pojmem asistent reprezentačního trenéra si prostě představuji kouče s kusem dobře odvedené práce za sebou, což ani jeden z čerstvě instalovaných pánů nenabízí. Od změny Bílkových rádců si tedy příliš neslibuji. Jediným pozitivem příchodu Pešiceho a Galáska snad může být skutečnost, že se oba budou působení u českého áčka věnovat na sto procent.

Celkově však z rošády spíše vyzařuje posílení Bílkovy pozice a nezájem o další výkonnostní progres. Obecně mi totiž přijde, že Michal Bílek ve svém vnitřním já ještě stále žije z úspěchu na EURU. Řeči o zadostiučinění a satisfakci, které si nepříliš opěvovaný trenér neodpustil v rozhovorech po návratu z Polska, naprosto zakryly fakt, že cesta mezi nejlepších osm celků starého kontinentu byla i přes konečný úspěch pořádně trnitá a hlavně s mnoha neomluvitelnými chybami – v kvalifikaci i na samotném šampionátu. A je si jich vůbec Bílek vědom?

Nominace na středeční přípravný zápas s Ukrajinou naznačuje zápornou odpověď. V seznamu jmen se totiž kromě Josefa Hušbauera nenachází žádná nová tvář oproti červnovému mistrovství Evropy. Nejsem si jist, co si o problematice myslí Bílek; ale já rozhodně nejsem toho názoru, že národní tým nikde netlačí bota. Třeba na post pravého křídla, kde zřejmě bude dále nastupovat středopolař (!) Jiráček, by se hodilo najít alternativu. Uvažovat lze i o vyzkoušení jiných brankářů namísto  dalšího startu spolehlivého a v klubu nesmírně vytíženého Čecha. A rovněž doufám, že Vladimír Darida i přes své nesporné kvality nebude jediným obstojným náhradníkem kreativní síly Tomáše Rosického.

Tady všude lze zkoušet nové hráče. A kdy jindy by měli nováčci dostat šanci než v přípravném zápase? Za norský Rosenborg střílí v lize i evropských pohárech jeden gól za druhým Bořek Dočkal, mladý a nesmírně talentovaný stoper Kalas hraje pravidelně v Eredivisie za Vitesse Arnhem, střeleckou zdatnost projevuje i Zdeněk Ondrášek v dresu norského Tromso, ve velmi dobrém světle se na jaře jevil sparťanský záložník Hušbauer (který byl nakonec povolán namísto zraněného Plašila). A nebýt zdravotních problémů, nominaci by si určitě zasloužili i Ladislav Krejčí a Jan Chramosta. V žádném případě netvrdím, že všichni výše uvedení patří stůj co stůj do národního týmu, nicméně šanci zúčastnit se třídenního soustředění a jednoho přípravného zápasu by dostat měli.

Vždyť dvě největší komety českého týmu na mistrovství Evropy, Václav Pilař a Theo Gebre Selassie, si reprezentační debut připsali právě v přípravném utkání; konkrétně na turnaji v Japonsku. A jen tak pro srovnání – oba nejlepší fotbalisté současnosti, Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, si premiéru v národním dresu rovněž odbyli v „přáteláku“ (Messi v roce 2005 proti Maďarsku, Ronaldo o dva roky dříve s Kazachstánem). Náhoda? Možná ano, ale následující skutečnost už určitě ne: hned devět hráčů ze základní sestavy Španělska ve finále letošního ME odehrálo první minutu za výběr své země v přípravném střetnutí. Většina hvězd současného fotbalu dostala šanci v utkání „o ničem“ a až posléze se na ně spoléhalo v kvalifikaci a na velkých turnajích. Kouzlo zkoušky by možná bylo dobré využít i v kádru českého týmu...