Stylový prknařky

Oheň hoří, Hry běží a k Ruské federaci vzhlíží celý svět. Velký skandál ne a ne přijít, a Vladimir Vladimirovič Putin tak zřejmě oplývá spokojeností. Ani maskot Zeman si nemá proč stěžovat – tři medaile za tři dny zahřály české sportovní duše na dosti žhavou teplotu. Podtrženo, sečteno; hrdinové z osmaosmdesáti zemí se sjeli do Soči, aby oslavili Coubertinovu myšlenku, a sportovní divák má pořádné hody.

Kromě provařených disciplín jako hokej, lyžování či krasobruslení dostává možnost zhlédnout i ne tolik sledovaná odvětví. Zajímavým bodem víkendového programu, ve kterém se tedy opravdu dalo na co koukat, pro mě byl slopestyle na prkně. Snowboardisté a snowboardistky se v jeho rámci musí vypořádat nejen s pořádně prudkou pistou, ale především s celou řadou překážek; mimo sněhových skokánků takových, jež by na sjezdovce hledal snad jen architekt obchodního centra – kupříkladu schodiště nebo zábradlí. Úkolem samotných soutěžících pak není nic menšího než na trase předvést co nejatraktivnější skoky a triky a oslovit stylové rozhodčí.

Když se odvážlivci, z nichž valná většina považuje snowboarding spíš za smysl svého volnomyšlenkářského života než sport, vydávají ze startovní rampy dolů, adrenalin na vás dýchá i skrz televizní obrazovku. Laika rychle ohromí nádherné akrobatické prvky, snaha o kreativní jízdu a prostý úsměv aktérů hned po dojezdu. Za mnohé z výše uvedených informací třeba poděkovat Matěji Novákovi, jehož moderní a nestandardně odlehčený (a vůbec ne špatný!) komentář coby experta České televize přispěl k slopestylové extázi nejednoho fanouška. Teď už víme, že k úspěchu vede dobrej switch, stylovej cork, navíc se hodí vystřihnout nějakou tu sedmsetdvacítku, ne-li hned tisícšedesátku. Každou překážku taky musíme zabít nose či tail grabem. Hnidopich se poslušně hlásí, že čeština kamsi odešla, ale já si tak nějak představuju ideální projev televizního experta: nadšený, odborný a laikovi lehce srozumitelný. Protentokrát vem Máchu čert.

Slopestyle se v programu zimních olympijských her objevil vůbec poprvé a ve výsledku se zrodila dvě pěkně strávená dopoledne. Nedělní klání žen ale bylo přece jen o něco zajímavější. Za prvé se o medaili statečně rvala Šárka Pančochová, jejíž jízda si podle znalců zasloužila lepší umístění než pátou příčku (větší spravedlnosti by mohl přispět "krasobruslařský" systém hodnocení); za druhé si povolání prknařky vybrala celá řada moc pěkných dívek. Člověk až lituje, že snowboarding se provozuje v zimní soupravě. Ruku na srdce, i během televizního „sportování“ dostávají sny každého chlapa zase nový rozměr – kdo z nás by se rád neviděl na prkně v plavkách, třeba někde v Norsku (viz Silje Norendalovou). Škoda jen, že většina podobných představ končí vždy někde v šuplíku. I když možná je to dobře. Ona by nám asi vážně byla zima…