Kdyby se v současné době konal v Mnichově Oktoberfest, zarytí fanoušci Bayernu by návštěvu tohoto svátku piva shledali nejlepší možností, jak zapomenout na trable svého milovaného týmu. V německé Bundeslize se budou muset borci z alpského podhůří ještě dost snažit, aby dosáhli alespoň na předkolo Ligy mistrů v příštím ročníku, a mohli se tak za rok pokusit napravit letošní nezdar v osmifinále zmíněné soutěže, který byl způsoben prohrou s obhájcem titulu Interem Milán v repríze loňského finále.
Úterní zápas nabídl několik učebnicových příkladů, jak se fotbal má hrát a jak naopak ne. Mohli jsme vidět pěkné akce s nízkým počtem dotyků, účelné a ledově klidné způsoby zakončení nebo hezké individuální průniky hvězd Robbena, Ribéryho a Sneijdera. Na stranu druhou nám ale hráči Bayernu také ukázali, že jeden zápas může nabídnout dva opravdu odlišné poločasy. Rozdíl mezi první půlí, kdy měli domácí jasnou převahu a mnoho příležitostí, a druhými pětačtyřiceti minutami, v nichž alibisticky spoléhali na umění „těch vepředu“ a na neumění hostů z Milána, jednoduše bil do očí. O poločasové přestávce se Alianz Arena musela bavit. Žádný z fanoušků si určitě nedovolil pochybovat o účasti svěřenců van Gaala mezi nejlepšími osmi evropskými kluby, a to jak vzhledem k vedení o gól, které dovolovalo Bayernu obdržet ještě jednu branku, aniž by byl postup narušen, tak díky skvělé hře nejen ofenzivního trojlístku Robben – Gomez – Ribéry. Ačkoliv jejich tým inkasoval jako první, pochlapili se a dvěma trefami nedovolili nikomu spekulovat o jiných scénářích než právě jejich pokračování za obhajobou finálové účasti. Ale ouvej...
V druhém poločase byla přítomnost Bavořanů před brankou Julia Césara stlačena na minimum. Naopak Thomas Kraft se pořádně zapotil. A po tváři mu teď možná kromě potu tečou taky krev a slzy, protože hráči Interu Milán ze svého tlaku vytěžili dva góly a tedy postup do další části Ligy mistrů. V obou případech se radovali po střelách z hranice pokutového území, konkrétně se takto trefili Sneijder a Panděv. A čisté svědomí při lovení míče ze sítě nemusel mít ani mladý gólman Bayernu Thomas Kraft. Toho před jarní částí sezóny určil jedničkou trenér Luis van Gaal.
Možná svého rozhodnutí nyní lituje. Po bitvě je každý generál, nicméně na obhájce německého titulu čekala v první polovině roku 2011 těžká šichta, na kterou pochopitelně není Kraft zkušenostně vybaven. Až na vyjímku proti Hannoveru sice nepředvedl nějakou vážnější hrubku, avšak nepřidal žádný extra zákrok. A právě ty jsou v každém velkém klubu potřeba jako sůl, jenže se nedostavily, a stíhací jízda za Borusií Dortmund tudíž nebyla zahájena. To se pochopitelně nemohlo líbit bossům Bayernu, kteří se proto s van Gaalem dohodli na předčasném rozchodu, jenž se ale uskuteční až v létě.
Luis van Gaal odvedl pro nejslavnější německý klub opravdové penzum práce, které je ostatně stvrzeno úspěchy v minulé sezóně, nicméně letos se zas tak nedařilo. Vše je možná ovlivněno zraněním Arjena Robbena, se kterým se vicemistr světa trápil celý podzim, s podobnými problémy se ale musí každý trenér vyrovnat po svém. Nyní jsou však veškeré spekulace a podmiňovací způsoby zhola zbytečné, protože se van Gaal a vedení Bayernu dohodli na již zmíněném rozchodu.
V Německu se pomalu začíná spekulovat, kdo že po sezóně dostane za úkol opět vzkříšit mnichovský tým. O místo asi bude veliký zájem, přece jen se jedná o jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších klubů Evropy. Na druhou stranu bude nový kouč už pátým manažerem za poslední 4 roky, což svědčí o nejvyšších cílech vedení klubu, s nichž pramení obrovský tlak na trenéry.
A napadá mě jediný muž, který by si s podobným úkolem dokázal poradit – José Mourinho. Pokud by se mu letos nepodařilo urvat s Realem Madrid alespoň jednu trofej, nemusel by navzdory čtyřleté smlouvě pokračovat ve vedení Cristiana Ronalda a spol. Neodvážím se spekulovat, nakolik je jeho příchod pod Alpy reálný, nicméně je rozhodně pravděpodobnější než návštěva marťanů v saharské poušti...
Žádné komentáře:
Okomentovat