Z koktavého krále čtyři Oscaři

12 nominací na Oskara, 4 vyhrané sošky. Nejlepší snímek, nejlepší režie, nejlepší herec v hlavní roli a nejlepší scénář. Dost důvodů, aby i největší oponenti amerických filmových akademiků zavítali na promítání filmu Králova řeč. A tudíž jsem se i já rozhodl obětovat sto třicet korun a jedno deštivé odpoledne.

Nelituji. A ani litovat nebudu. Nemám proč. Už na začátku musím konstatovat, že čtvrteční odpoledne před plátnem bylo jedním z mých nejlepších kinematografických zážitků. Již od prvních minut prožíváte celý příběh společně se všemi postavami, především s vévodou z Yorku a následným králem anglickým v podání Colina Firtha. Právě on se snaží překonat svoji vadu řeči, která způsobuje, že se při každém těžším okamžiku musí vybičovat, aby ze sebe dostal pár hlásek. Má k dispozici svoji milující manželku a také výstřednějšího australského logopeda.

Čest zahrát si ve snímku britského režiséra Toma Hoopera dostali Colin Firth, Helena Carter a Geoffrey Rush. Nutno říci, že si počínali s neuvěřitelnou lehkostí a přirozeností. Byli jedním z hlavních klíčů k oskarové dominanci jejich konverzačního dramatu. Jeden bez druhého, druhý bez třetího a třetí bez prvního by se neobešli.

Nejvíce z nich vynikal první jmenovaný – Colin Firth v roli prince Alberta a pozdějšího krále Jiřího VI. Už první scéna dala diváky přesvědčit, jak neuvěřitelně uvěřivě se dá hrát muž, který se při projevu ve Wembley několikrát nadechuje a přesto mu nemoc nedovolí přednést jeho řeč.

Neméně dobrý, možná stejně kvalitní výkon předvedl i Australan Geoffrey Rush v roli Lionela Loguea, logopeda, jenž se snaží najít v Bertiem (jak se říká princi Albertovi) kousek sebedůvěry ke kralování a vystupování na veřejnosti.

Manželka Jiřího VI., královna Alžběta v podání Heleny Carter, stojí vedle svého muže už od počátku filmu, kdy ho doprovází při zmíněném wembleyském projevu. Aniž by musela cokoliv říkat, vyzařovalo z ní zklamání z dalšího nepovedeného pokusu o řeč – stačila neobyčejně skvěle zahraná mimika.

Herecké výkony navíc doplňuje neuvěřitelná scéna doplněná kvalitní hudbou. Nikterak se netajím svojí slabostí pro meziválečné gentlemanské anglické období, tudíž mě prostředí nemohlo zklamat. Ale ono mě přímo ohromilo! Procházka v zeleném parku zahaleném do pravé britské mlhy, důležitý projev ve Wembley nebo skromně zařízená místnost, ze které Jiří VI. pronese svojí nejdůležitější a také nejúspěšnější královskou řeč.

Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti spočívá síla. Zdánlivě jednoduchý pravdivý příběh o koktavém králi, doplněný postupně budovaným přátelstvím dvou mužů. Nadevše milující manželka, která neváhá obcházet všechny možné logopedy a doktory řeči, jen aby budoucí král dokázal prostřednictvím vlastních slov promluvit ke svým lidem. To vše a další řádka maličkostí dělá jeden neuvěřitelný příběh příběhem ještě neuvěřitelnějším.

PS: Pakliže si nejste jisti svojí znalostí anglických nadávek, určitě s návštěvou neváhejte!