Každý, kdo někdy navštívil kino, určitě zná tradiční situaci, která nastane po poslední scéně. Na plátně naběhnou titulky, avšak téměř všichni opustí pohodlí svých sedaček a vydají se zpět do okolního světa bez zájmu vědět, zdali byl asistentem třetí kamery Josef, či Marek. Přesto jsem zažil výjimku, konkrétně při závěrečných titulcích filmu Lidice, na jehož promítání jsem se vydal, i když venku slunce úspěšně plnilo své náročné úkoly. Po více jak dvou hodinách seděl zhruba tucet ostatních diváků v křeslech sálu a sledoval výčet lidí, kteří se svým úsilím podíleli na jednom velkém filmovém zážitku – tak trochu otřesném, ale zároveň i dojemném.
Myslím, že historka z úvodního odstavce naprosto s přehledem charakterizuje, jaké dojmy vyvolává promítání v hlavách sledujících. Film ukazuje skutečné příběhy skutečných lidí, jež vás opravdu dokáží dovést až k slzám. Opravdu nepřeháním. Karel Roden, hlavní hvězda filmu, představuje muže, který se dostal do vězení za vraždu svého vlastního syna – a díky tomu přežil vypálení obce Lidice. Velké emoce vyvolá scéna, ve které hned po konci svého trestu na zasněžené pláni hledá místo, kde stál jeho dům. Až později se dozví, jak se věci měly... Při tom potkává druhého a posledního muže, který zkázu přežil: strážmistr Vlček. V podání Romana Luknára i přes svůj nevelký zájem pomáhá ze své pozice nacistům a neumí jim vzdorovat, posléze se však nedokáže vyrovnat s pocitem viny a nakonec svůj život ukončí sám.Jak jsem již zmínil, všechny příběhy a postavy jsou skutečné a reálné, a tak drama režírované Petrem Nikolaevem opravdu přesně přibližuje jeden z mnoha krutých příběhů druhé světové války. Ovšem pozor, nejedná se o žádnou rekonstrukci. Důraz je kladen právě na osudy všech postav a také na jeden zdánlivě bezvýznamný dopis, který poslal pohledný mladík z Lidic jedné ze svých nápadnic. Ale nacistům připadal text jako usvědčující z podílu Lidických na atentátu na Heydricha, ve skutečnosti spáchaný československými výsadkáři, za což byla vesnice poblíž Prahy odsouzena ke katastrofě.
Právě tohoto dopisu se týká asi jediná výtka, kterou bych mohl k filmu vznést. Jeho úloha, alespoň dle mého názoru, nebyla dostatečně zdůrazněna, ačkoli se jedná vlastně o pravý důvod, proč právě Lidice byly vypáleny. To je snad jediná vada, vše ostatní přesně splnilo očekávání: žádný důkladný popis událostí, naopak se jednalo o napínavý, dojemný a bohužel také krutý příběh dle skutečné události. Zážitku hodně přidaly herecké výkony, zejména Karel Roden, jediný český hollywoodský herec, ukazoval, proč vyniká především za hranicemi naší republiky. Ale ani další nezklamali, nejvíce mi učarovala Zuzana Bydžovská, její role Rodenovy manželky byla zahrána exceletně, přestože po celou dobu snímku měla působit a působila chmurně. Vlastně stejně jako celý film, jehož chmurnost a silný příběh ve vás nakonec mohou vyvolat slzy.
