Slepičí polévka

Jste-li fanoušek Tottenhamu a zároveň nemáte trpělivost olbřímích rozměrů, v těchto dnech zřejmě patříte mezi lidi nadmíru nepříčetné. Musíte mlátit do stolu, trhat nohama, odsekávat příbuzným a schovávat se před přáteli. Jak jinak totiž prožívat krizi, kterou ambiciózní tým v současnosti zcela jistě prochází? Zatímco před pár týdny se to i přes odstrašující hru alespoň body na kontě hemžilo, teď se Spurs nedaří už vůbec. Poslední kaňkou - či spíš skvrnou XXL – byl víkendový debakl na hřišti Manchesteru City 0:6.

Po dvanáctém kole se severolondýnský celek ocitá na devátém místě tabulky Premier League a jeho ztráta na vysněnou čtvrtou příčku činí pouhé dva body. Tato informace sama o sobě není nikterak hrůzostrašná. Adeptů na evropské poháry zkrátka přibývá a těsně pod vrcholem je nepříjemné těsno. Pro ilustraci: například pokud by Kohouti zvítězili v remízovém utkání s Evertonem (jedno z mála, kde si lepší výsledek opravdu zasloužili), vešli by se do elitní pětky. Jenže vybrané statistické ukazatele dokazují, že růžové to tedy fakt není. Za všechny uvádím třetí nejnižší počet vstřelených branek v celé lize nebo skutečnost, že z posledních osmasedmdesáti střel Tottenhamu (vyjma pokutových kopů) ani jedna neskončila v síti. Vrcholem letargie byl šestigólový výprask na Etihad Stadium, kde se Citizens dostali do vedení už po 14 sekundách a hosty odeslali zpět na White Hart Lane s absolutní potupou.

A pak je tu herní projev. Z výkonů svěřenců Portugalce Andrého Villase-Boase mám pocit, že hrát fotbal bolí. Jakoukoliv kreativitu, směsici pohybů, rychlé přihrávky nebo smršť centrů do pokutového území opravdu nehledejte. Po řadě letních změn – především odchod Garetha Balea a množství nakoupených fotbalistů – jistě chvilku potrvá, než se mančaft sehraje a utvoří fungující celek. Ale sestava se za čtyři měsíce neustálila a výsledky ani dobrý fotbal nepřichází.

V rovině jmen se zřejmě nejvíce trápí španělský forvard Roberto Soldado. Dvacet šest milionů liber, které za něj přijala Sevilla, se zatím nevyplácí ani trochu. Góly bezpochyby dávat umí, v loňské sezoně jich ve španělské La Lize vyrobil dvacet čtyři. V barvách Spurs se mu ovšem nedaří. V systému 4-3-3 se nedočkává podpory od záložní řady, na hrotu je naprosto utopený a mezi přesilou obránců soupeře se rve o míče téměř neustále zády k bráně. Víc si v Londýně určitě slibovali i od Brazilce Paulinha, jemuž se na pozici středního záložníka nedaří plnit jeden z hlavních úkolů – posouvat hru rychle kupředu.

V minulém ročníku Kohoutům utekla vstupenka do Ligy mistrů až v posledních momentech a zdálo se, že letos konečně přijde frontální atak. Nicméně realita je taková, jaká je, a na Ostrovech se začala řešit otázka portugalského manažera Boase. Od vítězství v Evropské lize s Portem v roce 2011 čeká na další úspěch a po nepovedeném angažmá v Chelsea musí prokázat trenérské kvality. Perspektiva jeho kádru je obrovská. Talentovaní fotbalisté (Eriksen, Townsend, Chiriches, Sandro) disponují velkým prostorem ke zlepšení a i přes současné problémy můžou vystrčit růžky už v probíhající sezoně. V následujících zápasech však musí AVB uvařit daleko chutnější pokrm než dosud. Namísto dortu, jež bude postupně zdoben bodovými třešničkami, jsme totiž zatím svědky pořádně nedovařené slepičí polévky...

Dobře začít

Nejcennější trenérská židle v tuzemsku je opět obsazena; a ani to netrvalo tak dlouho, jak se zprvu očekávalo. Měsíc po skončení neúspěšné kvalifikace o účast na světovém šampionátu v Brazílii se uzavřela překlenovací doba Josefa Pešiceho a na trůn usedl Pavel Vrba – muž, který za posledních pět let vytvořil mocné fotbalové království v Plzni a jemuž téměř všichni poddaní věří, že něco podobného stvoří i v českém reprezentačním světě. Pro samotného kouče určitě nebylo jednoduché odhodlat se ke změně dresu, ale touha okusit novou výzvu pravděpodobně nakonec převážila.

Snad Vrba dosáhne s národním týmem takových úspěchů, aby za to všechny nepříjemné okolnosti, které provázejí jeho odchod z Viktorie Plzeň, aspoň trochu stály. Ve zbytečně vyhroceném sporu rozumím oběma stranám: klub si je vědom, že odchod jednoho z hlavních představitelů magického vzestupu může značit cestu ke dnu; brzy padesátiletého Pavla Vrbu zase lákal kariérní postup a nová motivace. Nikdo z nás neví, jaké pro a proti nosil trenér v hlavě a co se vlastně v posledních dnech událo. Obě strany by se ale měly zachovat co nejmoudřeji – poděkování a decentní rozlučku s fanoušky považuji za samozřejmost, stejně jako upřímné vyjádření hlavního aktéra.

V novém roce pak definitivně začne nové období. Důležitým úkolem pro uspokojivý start je nesporně výběr realizačního týmu. Křeslo manažera se podle spekulací chystá pro Dušana Fitzela. Současný sportovně-technický ředitel FAČRu již s Vrbou před lety spolupracoval a opírá se o řadu zkušeností a odborných znalostí. Jenže klíčovější než obsazení bude vymezení manažerových kompetencí a jejich vysvětlení směrem k veřejnosti. U Vladímíra Šmicera totiž nikdo nevěděl, zdali zajišťuje objednávání týmových večeří, přípravu nočních bojovek během soustředění, nebo pouze zdobí lavičku. Na seznamu úloh rovněž leží volba asistentů. Josef Pešice a Tomáš Galásek se na první pohled jeví býti dobrou kombinací – zkušený kouč plus začátečník s mnoha novými vizemi a respektovanou hráčskou minulostí. Otázkou zůstává, jestli zrovna oni dva umí tento koktejl namíchat a jestli by Vrbovi vůbec chutnal.

Dílčí kroky nicméně před březnovým přípravným zápasem s Norskem vystřídají procesy zřejmě nejtěžší – výběr kádru. Lze očekávat, že zkušená osa mužstva (Čech, Hübschman, Rosický) bude doplněna mladými bijci s předpoklady pro rychlý a účelný fotbal, jaký známe ze současné Plzně. Budoucnost reprezentace proto hledejme ve Václavu Kadlecovi, Vladimíru Daridovi nebo Bořku Dočkalovi. Prostoru na zkoušení ale nebude příliš. Stačí vzpomenout na první turnaj Michala Bílka, který proti týmům z hloubi výkonnostního pole zkoušel tolik variant, až nakonec žádná nevyšla. Tím odstartoval vlny tlaku na svou osobu a podobná situace by novému vůdci národního mančaftu rozhodně nevoněla. Široká veřejnost na něj pár dní po jmenování nahlíží jako na spasitele, se kterým okamžitě přijdou lepší časy. S nálepkou mesiáše je však každá chvíle složitější a nejsem si jist, jak si s tím Vrba dokáže poradit.

Těžké dny čekají také úřadujícího mistra Gambrinus ligy. Ačkoliv vedení svorně tvrdí, že četné úspěchy jsou dílem propracované filozofie a dlouhodobého směřování klubu, ve zbytku sezony se ukáže, co odchod hlavního trenéra s mužstvem udělá. Vytouženým a bezesporu ideálním nástupcem je Luboš Kozel z pražské Dukly. Získat jej ovšem nebude vůbec jednoduché, a pokud se to nepovede, jedním z aspirantů se asi stane současný asistent Karel Krejčí. Viktorií Plzeň ale rozchod s Pavlem Vrbou zamává a my, fanoušci českého fotbalu, doufejme, že něco takového – tedy odchod úspěšného stratéga – bude šéf asociace řešit za pár jednotek let. Až se zase budeme nad výsledky nároďáku radovat a až jeho hra snese přísná měřítka moderní hry. Nesmírný vliv na další vývoj může mít už samotný úvod nové éry!