PÁTEČNÍ FEJETON: Slávek11 zavináč...

Českou politikou hýbe skandál okolo zveřejněné mailové korespondence premiéra Sobotky. Obsah uniklých materiálů ale zatím není tou nejbizarnější okolností případu. Skutečnost, že se něco takového může u nejmocnějšího představitele země stát, šokuje daleko více.

Nemusíte totiž moc přemýšlet, abyste opustili představu, že politik a zvláště pak předseda vlády zcela vypouští neformální konverzaci a komunikuje výhradně prostřednictvím oficiálních toků. Stejně tak není překvapivé, že řadu méně důležitých povinností (jako například novinový rozhovor) přenechává svým poradcům a podřízeným.

Že si však ministerský šéf neohlídá zabezpečení svého počítače, případně e-mailové schránky a používá účet na veřejné adrese, bych v roce 2016 opravdu nečekal a popravdě řečeno nerozumím důvodům, které k tomu Sobotku vedly. Každý mladý ambiciózní člověk se těší na moment, kdy si na vizitku připne kontakt s nějakou lukrativní, výběrovou koncovkou: dejme tomu havlicek@hp.com, havlicek@apple.com nebo havlicek@theguardian.com (jména společností byla zvolena víceméně náhodně). Protože to, co mají všichni, prostě není tak atraktivní.

Možná měl Sobotka opačné pohnutky a po letech ve vysokých funkcích se chtěl nostalgicky ponořit do anonymity či eventuálně coby sociální demokrat tělem i duší více přiblížit svému lidu. Určitou variantou také je, že vládní mailovou adresu nepovažoval za dostatečně přitažlivou. Tuto možnost však vylučuje historická Sobotkova touha a vytrvalost při cestě do Strakovy akademie.

Premiérovo okolí v podstatě od počátku celé kauzy ujišťuje, že se na veřejnost nedostalo nic, co by bezprostředně ohrožovalo bezpečnost republiky. Jistě tomu tak může být; na druhou stranu mi stále unikají důvody, proč počítačoví pracovníci státní sféry nedokáží ohlídat bez nadsázky nejdůležitější laptop široko daleko. Účet na veřejné adrese pak celou událost jaksi korunuje.

A ještě jedno ponaučení tento příběh přináší: některé televizní sci-fi seriály, jejich hvězdní IT technici a dopodrobna odhalené internetové sítě se zas o tolik nevychylují z našeho reálného světa.

Doufejme, že tuto tezi brzy nepřebije nějaká jiná, která by Sobotkovi a celé zemi uškodila daleko více.

A sám hlavní hrdina by si mohl pro změnu založit nový účet. Napadá mě třeba Slávek11@...

Fotbal není supermarket

Po období hladu a nákupů ve vyprázdněných večerkách nastaly pro slávisty doslova hody. Klub se po zářijovém přílivu čínského kapitálu vydal na honosnější fotbalový trh a nové posily nyní promptně hází do košíku takřka den co den. Tempo rychle a zběsile ale má svoje úskalí.

Aktuální příchody trošku připomínají výběrové řízení, které kdysi pořádal Karel Jarolím. Jsou možná o něco promyšlenější, ale v jádru ne tak nablýskané, jak na první pohled vypadají: svoji skříňku v kabině už otevřela opravdová kvalita (Pavlenka, Mešanovič), ale také nevýrazný nadprůměr (Bořil, Železník), hráč v módu restart (Hušbauer) a mladíci, kteří se potřebují vyhrát (Barák, Linhart). Řezy širokým kádrem prý přijdou; jen doufejme, že o využití zánovního materiálu má nejvýraznější postava nové červenobílé éry, Jaroslav Tvrdík, jasněji než při bezhlavém pořizování letadel pro ČSA.

Žel bohu se po Aleši Řebíčkovi chytil jedné z tradic naší kopané jiný neúspěšný politik. Už Karel Čapek psal: „Kudy chodil, tudy škodil. Ve dne škodí a v noci krad‘, sociální demokrat.“ Věřme, že tak žhavé to ve Slavii nebude. V osobě Jaroslava Tvrdíka však sledujeme jeden velkolepý návrat, jehož prostředkem se logicky stal nejstarší český fotbalový oddíl. Ostatní obchodní aktivity, které Tvrdík zprostředkovává, totiž nenabízí tak pozitivní odezvu veřejnosti. A o tu se exministr neskromně hlásí na Twitteru nebo třeba v deníku Sport.

Ovšem na ryze sportovní stránku snad nebude mít pražádný vliv. Tady si budou muset poradit jiní. A nebude to jednoduché: bezedné konto přinese zcela jinou mentalitu. Být třetí či pátý a vypadnout v předkole Evropské ligy najednou nebude úspěch. Jenže zapracování tolika posil vyžaduje čas. Šanci budou chtít všichni nováčci, z nichž ne všichni trenéru Uhrinovi přinesou požadovanou kvalitu. Tlak ale bude narůstat a velké míchání sestavou neprospěje.

Optimismus teď sice ve Vršovicích tryská snad i z hydrantů, ale cestě na vrchol stále brání spousta překážek. Bez peněz žádná sportovní organizace nefunguje, ale jenom ony nestačí. Nezbytnou přísadou jsou správní lidé. Ti zatím v Edenu podnikli několik dobrých kroků. Pracují na nové koncepci mládežnické akademie, vylepšují marketing a prezentaci značky. Úspěšný podnikatel Šimáně by měl být pojistkou zodpovědného řízení. Ale nikdo nesmí zapomínat, že v supermarketu se vítězství neprodávají. A Slavia ze všeho nejméně touží absolvovat další sinusoidu. Pádů už bylo dost, a přestože si to český fotbal nepřeje, sletět na zem se dá i s tučným balíkem.

Zvlášť když jsou očekávání tak vysoká.

(Zdroj foto: hattrick.cz, isport.blesk.cz)

Pod svými možnostmi

Sedmé největší město Británie Liverpool se v posledních měsících vskutku neřadí mezi nositele fotbalového štěstí. Oba jeho kluby sice patří k tomu nejsympatičtějšímu, co kolébka kopané nabízí, jenže aktuální výsledky řadí jak slavnější LFC, tak jeho modrého druha Everton přinejlepším do průměru anglické družiny. Na Anfield Road už nějaký ten pátek řádí se střídavými úspěchy Jürgen Klopp, The Toffees zase třetím rokem vede Roberto Martínez.

Přes nespornou kvalitu hráčského kádru se ovšem jeho Everton v Premier League veskrze trápí. Přitom by se dalo říct, že vedení klubu postupuje podle pomyslné příručky fotbalového úspěchu. Kádr je tvořen koncepčně, s důrazem na mladé, talentované hráče, trenérský štáb dostává dostatek času a klidu na práci a třeba v čele mládežnické akademie nedávno stanul renomovaný americký expert na sportovní vědy.

Po dvaceti kolech to však v tabulce Premier League znamená až 11. pozici. Ztráta na šestou, pohárovou příčku činí šest bodů, což rozhodně není nic neřešitelného. Herní styl a průběh posledních utkání nicméně nenaznačuje žádný zbrklý únik vpřed. Remíza s Tottenhamem, předtím ztracená přestřelka 3:4 proti Stoke, gólem v poslední minutě vybojovaná výhra na Newcastlu, domácí prohra s Leicesterem a dvě shodné plichty 1:1 s Norwichem a Crystal Palace.

Kdo sledoval všechny jmenované zápasy, možná v nich našel jednoho společného jmenovatele: Martínezův tým se snaží být aktivní s míčem, chce se prezentovat líbivým a útočným fotbalem. Patrné jsou prvky vysokého presinku, stejně tak balance mezi trpělivou výstavbou a rychlým přechodem. Jenže výsledný produkt kazí hned několik stále opakujících se chyb.

Začít lze u obranné čtveřice, která notně přispívá ke kolapsům a bodovým ztrátám. Řada obdržených branek přichází po individuálních chybách, navíc v závěrečných minutách zápasů. V držení míče zase vidíme mnoho laciných ztrát; mladý ofenzivní záložník Barkley pak nenabízí to, na co si diváci zvykli v předchozích sezonách – kreativitu, góly a asistence a hledání volných prostor mezi obranou a zálohou soupeře. Přechod do útoku tak často stojí a padá na činnosti útočníka Lukakua, a když nefunguje on, nefunguje v podstatě nic. Letos už absolvoval nesčetně soubojů a k tomu všemu drží své spoluhráče nad vodou vynikající statistikou: v lize vstřelil 15 branek ve 20 odehraných zápasech.

Roberto Martínez určitě ví o všech výše uvedených neduzích, které jeho celek zlobí. Ve svém prvním ročníku u Karamelek atakoval účast v Lize mistrů. Z druhé poloviny tabulky, kam spadl loni, se zatím nevyhrabal, kterážto pozice rozhodně neodpovídá vysokým ambicím klubu.

Pod vedením Davida Moyese Everton plnil roli nenápadného, ale spolehlivého člena Top 8. Španělský trenér chtěl ještě výše, zatím ale uvízl ve spárech průměru a nevýrazného fotbalu. A přestože Martínez působí v organizaci, kde se dostává manažerům dostatečné trpělivosti, měla by od jeho svěřenců přijít na trávníku co nejrychleji  výrazná změna. Současné výsledky totiž zdaleka neodpovídají hráčské kvalitě a potenciálu, který kabina Goodison Parku ukrývá.

(Zdroj foto: Daily Post, Telegraph.co.uk)