Není prkno jako prkno

O druhém únorovém víkendu probíhal v Novém Městě na Moravě Světový pohár v běhu na lyžích. Jelikož jsem měl možnost se této sportovní akce zúčastnit jako redaktor oficiálních stránek závodu a při té příležitosti si projet krásně upravené běžecké trasy na Vysočině, zamyslel jsem se nad tím, proč běh na lyžích prohrává s o něco oblíbenějším sjezdovým lyžováním. Výsledek mého snažení si můžete přečíst zde: 

Slovo prkno se dá vyložit několika způsoby – prkno na podlaze, prkno jako stavební řezivo, rýsovací prkno, skokanské prkno, surfovací prkno, žehlící prkno, divadelní prkna, prkna na hrudi dívky a všelijaká další prkna. Třeba prkno jako slangový výraz pro snowboard, sportovní pomůcku používanou na svazích osobami se stylovou bundou a slovníkem, který se třeba Vančurovi podobá zhruba stejně jako bujaré silvestrovské radovánky teenagerů poklidnému novoročnímu obědu s prarodiči, tetičkami a strýčky. Tolik má, myslím, že ničím zvláštním nevyvolaná, nenávist ke snowboardistům. Teď se ale pojďme věnovat dalším oblíbeným zimním pomůckám: sjezdovým lyžím a běžkám. Oboje jsou taktéž prkna. Kterou činnost by si měl vybrat aktivně žijící člověk jako hlavní zálibu během ukrutně dlouhých studených měsíců? Co ho nejlépe zabaví?

U mě vítězí jednoznačně běžky, a proto budu následující řádky věnovat obhajobě krásného sportu zvaného běžecké lyžování. Upřednostňuji ho třeba už kvůli tomu, že svah jsem díky absolutní neschopnosti mých rodičů (promiň mami, tati) sjet kopec zdolal poprvé až na lyžařském kurzu v sedmé třídě základní školy. Už tehdy jsem byl tvrdošíjný příznivec na první pohled jednotvárných a až příliš pravidelných pohybů ve stopě. Dlouho jsem argumentoval, že sjezdování je pro lenochy a že ujeté kilometry uberou více kalorií. Což je téma prvního odstavce: Běžkujte, abyste nemuseli hlídat postavu. Jenže... Teď už vím, že takový názor byl příliš pragmatický. Se začátkem své sjezdařské kariéry jsem zjistil, že vrhnout se obloukem z kopce dolů neznamená pro potné žlázy úplnou dovolenou. Když už jsme u mé premiéry na kopci, povím vám, jak vlastně probíhala: Už bylo řečeno, že nastala na lyžařském kurzu před dvěma lety. V Alpách jsem jezdil „šusem“, zatáčel tak, že jsem přitlačil rukou na koleno, a při tom s trapnými pocity zpracovával pozorování mých spolužáků a kamarádů a přátel a spolužaček a kamarádek a přítelkyň (však oni sami vědí), kteří mě z lanovky sledovali, smáli se mi a pokrytecky předstírali, že mi vlastně fandí. Věřte mi, že jsem se vážně dost zapotil. Přesto méně než na běžkách. 1:0.

Další PRO střídavého pohybu nohou ve sněhové peřině je krásná příroda. Průměrných deset kilometrů v krásných stopách někde mezi stromy vás duševně uspokojí a naplní natolik, že pak už nemusíte dělat zhola nic. Neznám člověka, jenž by se netěšil z umění, jaké snad ve všech horských oblastech vytvořila matka příroda. Navíc tras pro běh na lyžích je spoustu: při týdenní dovolené jemu zasvěcené se vám ani nemusí stát, že jeden úsek projedete víc jak dvakrát. Zato při sjezdovém lyžování, mluvě o českých pohořích, za jediný den objedete téměř každý centimetr čtvereční v celém středisku minimálně třikrát. 2:0. A nezoufejte, jestli se bojíte, že na běžkách neumíte. Já, ačkoliv mám naježděno docela dost, také nejsem příliš zdatný. I nešikové mají možnost hluboké seberealizace, vyznačené trasy bývají dostatečně široké. Což je něco pro mě, tudíž jsem objevil nový sport – alternativní běžecké lyžování.

(Abych ho mírně ozřejmil, připravil jsem pro vás krátký slovník alternativního běžeckého lyžování:

Jízda mezi stopou – začal jsem záměrně na rovném terénu. Během běžkování se musíte hodně soustředit na souhru rukou a bicepsů a hlavy, což někdy vyústí v situaci, při níž zapomenete na nohy a i v krásně upravené stopě se ocitnete jednou lyží vně. V tu chvíli se ve vašem mozku rozeběhne myšlenkový proces, v jehož rámci uvažujete, kterak se o vás budou vyjadřovat o něco málo šikovnější sportovci, kterým jste rozbil stopu. Až si v duchu projdete všechna vulgární slova, co existují, zkuste se po lehoučku do stopy a ke klasickému stylu vrátit.

Stromeček na rovině – běžecké lyžování má jednu nádhernou, avšak zrádnou výhodu. Brzy máte pocit, že vám vlastně úžasně jde a že Lukáš Bauer by se vás stěží udržel. A tak zkoušíte přejít na volný styl, který je ještě o něco rychlejší. V televizi vypadá naprosto jednoduše, nicméně praxe zas tak snadná není. První pokusy pak vypadají, jako by jste jel stromečkem na naprosto bezkopcovitém prostoru. Řešení je opět prosté – přejděte zpět k parodii na klasiku.

Polopluh – přestože mám běžky raději než sjezdování, nevyhnu se momentům, kdy se musím i na úzkých lyžích přesunout o pár výškových metrů níž. Jelikož můj pluh ještě není zdaleka tak dokonalý, brzdím jen jednou lyží – rovná se polopluh.

Alternativní brzdění – s polopluhem souvisí i poslední bod slovníku. Jakmile jedete směrem dolů a nevíte, jakým způsobem zastavit, vzpomeňte si na mě a postupujte takto: Nejprve zkuste první mnou patentovanou variantu. Opírejte se hůlkami o sníh, co nejrychleji to jde. Jestli vám takový styl, docela nepohodlný pro hůlky, nevyhovuje, spadněte. Hoďte sebou o zem a nic se vám nestane, bílá vrstva je většinou ideálně měkká.)

Vidíte, že běžkování je opravdu pro každého. 3:0.

Kde jinde poznáte krásnou přírodu a získáte víru, že jste udělali něco víc pro své tělo, než kdybyste se „jen“ vozili z kopce? Jaký jiný sport můžete provozovat, aniž ho dokonale umíte? Zápas skončil jasným vítězstvím.

Hlavně trpělivost

Revoluce, evoluce, nová Sparta. Říkejme tomu, jak chceme, ale na Letné se něco děje. Nebo by aspoň mělo. První soutěžní zápas nového generálního sportovního manažera Jaroslava Hřebíka však příliš ze slibovaného nenaznačil. Oproti podzimu mírně obměněná sestava nejúspěšnějšího českého klubu v úvodním letošním utkání Gambrinus ligy porazila těsně Slovácko 1:0, nicméně nepředvedla žádné velké kousky z avizované moderní a progresivní hry. Přesto si nemyslím, že by měli fanoušci Rudých smutnit. Herní styl jednoduše nezměníte za dva měsíce a vše bude ještě nějakou dobu trvat. Finální produkt ovšem bude stát za to.

Nebudu zastírat svoji slabost pro Jaroslava Hřebíka. Pro mě je jedním z nejlepších trenérů na českém poli. Mám rád jeho názory, se kterými se nebojí otevřeně vystoupit před veřejností, a také prostředky, jimiž dovedl před několika lety Spartu do vyřazovacích bojů Ligy mistrů nebo loni českou reprezentaci do 19 let ke stříbrné medaili na evropském šampionátu. Důrazný presink, kombinační hra – takové jest příjemné pokoukání, jež povětšinou nabízela Hřebíkova mužstva. Někteří fanoušci ho právě za progresivnost a cestu proti proudu nemají rádi (což mě v Česku nepřekvapuje) a naopak mu zazlívají jeho „neschopnost vyjít s hráči“. Argument proti je nasnadě: Proč by se měl šéf starat o to, co si o něm budou myslet jeho podřízení. Hlavním úkolem hráčů má být především vyjít s trenérem, nikoliv naopak. Jestli se podaří Hřebíkovi na Letné splnit tento úkol, nemusí mít strach o budoucí výsledky.

A proto jsem považoval za dobrý krok bosse Daniela Křetínského, když se rozhodl Hřebíka angažovat. Chce vrátit svůj klub tam, kam dle všeobecného mínění patří – na český trůn a do Ligy mistrů. Je pravda, že načasování příchodu v době, kdy Sparta vedla českou ligu s náskokem šesti bodů, nebylo zdaleka ideální. Nemluvil bych ale o rozhodnutí, které vůbec nemělo příjít; spíš o cestě, na jakou se měl letenský klub vydat daleko, daleko dříve. Na jejím konci si všichni příznivci, samotní hráči a také majitel Křetínský představují vysněný průlom na evropské scéně. Jenže podobná ambice se může hrubě nevyplatit. Jestli budou všichni od Hřebíka čekat okamžitý úspěch, může se stát, že se proti němu fanoušci při prvním zaváhání obrátí.

Možná za to mohou i Hřebíkova sebevědomá prohlášení. Díky nim si teď všichni mohou s klidem myslet, že po třech zápasech bude Sparta každého soupeře vyprovázet ze hřišť rozštípaného na kousky. V opačném případě bude první na ráně nový generální sportovní manažer. Samotná slova Jaroslava Hřebíka bych ale nekritizoval. Každý trenér musí být určitým způsobem namyšlený (Karel Brückner, José Mourinho, Alex Ferguson...) a není na škodu stanovit si jasné cíle. Čím ambicioznější, tím lepší. Logicky se však dá usuzovat, že výsledky nepřijdou hned. Na Spartě je tudíž důležitá hlavně trpělivost. Projekt Plzeň také čekal na první úspěchy 2 roky a Pavel Vrba vyzkoušel skoro 50 hráčů, než začal sbírat vavříny na domácí a evropské scéně. Drobná paralela by tu byla, zásadní rozdíl mezi západočeským klubem a Spartou je v jednom důležitém faktu: Zatímco ve Viktorii budou rádi, když se vzhledem k odchodům a velikosti klubu do evropských pohárů ještě někdy podívají, na Letné se může Champions League klidně objevovat rok co rok. A příklady ze zahraničí ukazují, že to jde: Basilej, APOEL Nikósia nebo BATE Borisov. Nejprve je ovšem nutná tvrdá a dlouhá práce. Na Spartě by si tedy neměli zoufat, pakliže znělka nejprestižnější evropské klubové soutěže nezačne pravidelně znít hráčům v uších už od podzimu.

Muži na svém místě

Walcott - van Persie: gól! Walcott – van Persie: gól! Hned dvakrát si toto spojení zopakoval anglický komentátor během sobotního utkání Premier League mezi Arsenalem a Blackburnem. A jenom slovo gól vyřknul osmkrát a až na jednu výjimku vždy slavili fanoušci Gunners. Jejich hrdinové totiž na domácím stadionu zdolali své soupeře 7:1 a největší zásluhu na tom měl kapitán Robin van Persie. Tři góly dal a na dva nahrál.

Jeho přínos pro tým Arsena Wengera je skutečně obrovský. Nesvědčí o tom jen jeho 22 vstřelených branek v nejvyšší anglické soutěži, ale i mnoho asistencí a především skvělé výkony. Všechny tři aspekty předvedl i ve zmiňovaném zápase proti Blackburnu. Ve druhé a osmatřicáté minutě doklepl do sítě luxusní přihrávky Thea Walcotta a už o dvě minuty později vykouzlil na prahu útočné třetiny z pozice zády k brance nádhernou kolmici na Oxlade-Chamberlaina, který pohotově a úspěšně zakončil. Pravý kapitán. I když.. Možná už brzy nebude jeho domácím stánkem Emirates Stadium, nýbrž jiný fotbalový chrám. V červnu roku 2013 mu totiž končí smlouva a van Persie zatím nejeví přílišný zájem o její prodloužení. Pakliže k dohodě nedojde do konce sezony, lze očekávat změnu dresu v rámci Premier League, nebo dokonce stěhování mimo Ostrovy. Ztráta klíčového hráče je hodně bolestivě vyhlížející představa, a proto bych se ho snažil stůj co stůj v Londýně udržet. Těžko však říci, jak by si nizozemský kanonýr vedl v jiném klubu. V současné době je hra Arsenalu stavěna hlavně na něm, což by například v Manchesteru City, Realu či Barceloně bylo hodně složité.

Jeden odchod má ovšem Wenger už jistý – Thierrymu Henrymu brzy skončí hostování z New Yorku Red Bulls a vrátí se zpět za oceán. Henry přišel na krátkou výpomoc na začátku ledna a od té doby dal za 98 odehraných minut dvě branky, což není úplně špatná bilance. Je na něm vidět, že potřebný instinkt za čtyři a půl roku působení mimo Premier League rozhodně neztratil. Kromě skórování si ho Wenger mohl přivést i z jiného důvodu: v červnu má údajně skončit na lavičce asistent francouzského manažera Pat Rice, čtyřiatřicetiletý Henry je jedním z adeptů na uvolněné místo, a proto je v současné době „proklepáván“. Fanoušci by byli jeho návratem v trenérské roli určitě potěšeni.

Třeba bude Henry od července dělat rozcvičku Tomáši Rosickému. To nicméně nezáleží pouze na složení realizačního týmu, ale i na rozhodnutí českého reprezentačního kapitána o svém působišti. On sám není spokojený s počtem šancí, které dostává v zápasech anglické ligy, a média se dohadují o možném přestupu do Wolfsburgu nebo Olympiakosu Pireus. Přesto Rosický odehrál celý sobotní zápas a jenom smůla nepřála tomu, aby vstřelil gól. Byl hodně aktivní a ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Jednu věc bych mu i tak vytknul. Netýká se utkání s Blackburnem, ale toho středečního na hřišti Boltonu. Rosický přišel na trávník na posledních deset minut, odvedl slušný výkon, avšak postrádal jsem u něho bojovnost a touhu po místě v základní jedenáctce. Když přeci nenastupuji stabilně, každou šanci se snažím využít a během deseti minut na hřišti lítám sem a tam. Ale Rosický stál na půlce a koukal se, kterak útočník van Persie sprintuje bránit rohový kop.

V sobotu však bylo vše v pořádku a Wenger se podle všeho v dalších utkáních zase bude rozhodovat ve středu zálohy mezi Rosickým a Ramseym. Někteří novináři, zejména z řad bulvárních, předpovídají, že to také může být jedno z posledních rozhodování Francouze jako manažera Arsenalu. Spekuluje se, a u některých sázkových kanceláří si na to můžete i vsadit, že v létě rozhýbe trenérský trh případný konec Josého Mourinha v Realu Madrid a jeho touhu po Anglii poté vyslyší představenstvo Gunners. Osobně si nemyslím, že by takový krok zrychlil proces znovuzískání trofeje pro tradiční anglický klub. Wenger je spjat s Arsenalem a dlouhodobě ho drží na čelních ligových příčkách. Získání jakéhokoliv titulu je podle mého názoru jen otázka času a nikoliv trenéra. Na Emirates pohár může zavítat i s Wengerem. Ten však bude potřebovat udržet van Persieho...