Na tři různorodé
skupiny rozdělilo dosavadních čtyřiadvacet kol Gambrinus ligy tabulku české
nejvyšší soutěže: dva se perou o titul, vcelku početná skupina se obává bojů o
záchranu a několik celků hraje o třetí místenku do evropských pohárů. Kdysi
hojně užívaný pojem „klidný střed tabulky“ v těchto dnech nikomu nic
neříká, a ve zbylých šesti kolech se tedy můžeme těšit na dramatickou
podívanou; snad bez černých kabel či Drábků. Spekulovat rozhodně nemusí pražská
Dukla, která – pro někoho možná překvapivě – patří mezi týmy, jež se mohou
ucházet o pohárovou Evropu.
Před poslední pětinou soutěže totiž armádní klub okupuje
šesté místo a na třetí Jablonec ztrácí pouhé 4 body. Tak drobná ztráta
v hustě našlapaném pořadí nevylučuje případný atak na bronzovou pozici,
přestože prvotním cílem Dukly v druhé sezoně v Gambrinus lize bylo si
co nejdříve zajistit záchranu. Samotní hráči dlouho odráželi dotazy na případné
vyšší ambice; až před pár dny po suverénní výhře 3:0 v Hradci Králové odemkli
ústa a prohlásili něco v tom smyslu, že „by bylo pěkné si poháry zkusit“.
Šest zápasů před koncem ligy k nim sice vede pořádně
dlouhá cesta a pravděpodobnost konečného třetího fleku je spíš menší než větší;
ale co kdyby? Spojení Dukla a Evropa v sobě stoprocentně nese něco
lákavého – stačí zalistovat v kronice či podívat se na seznam bývalých
hráčů, kteří zde vykročili mezi legendy. Tradice zkrátka velí řadit mančaft z Julisky
mezi velikány a také z hlediska fotbalového umu by si „žlutý balet“ odměnu
za kvalitní výkony zasloužil; prezentuje se ofenzivní hrou, rozestavením 4-3-3,
častou kombinací po zemi a neustálým útočným tlakem. Soupiska je složena výborně:
mladé hráče a střední generaci „kontrolují“ zkušení (Patrik Gedeon, Jan Vorel),
navíc se tým může spolehnout na kvalitního brankáře Filipa Radu. Ani vedení
klubu nezahálí a snaží se, byť zatím bez větších úspěchů, vytvořit klubu jistou
image a značku; například setřást pověst režimem podporované organizace nebo
omladit nepříliš početné publikum na stadionu.
Dukla Praha prostě funguje a tak vysoko v tabulce by ji
před pár lety nečekal asi nikdo. Znovuzrozený celek sotva bojující o přežití ve
druhé lize proměnil v aspiranta na poháry během svého čtyřletého
působení bývalý obránce Luboš Kozel. Po skončení
hráčské kariéry zkusil trenérské štěstí v Jablonci, kde však skončil už po
pár kolech. Další zkušenosti sbíral v Liberci coby asistent a na post
hlavního kouče se vrátil na počátku roku 2009 – zamířil do Dejvic. Do dvou let
posunul Duklu do nejvyšší soutěže, v nováčkovské sezoně s ní skončil
šestý a letos má slušnou šanci krásné umístění zopakovat, nebo dokonce
vylepšit. Díky skvělým výsledkům a atraktivnímu hernímu projevu se začalo
mluvit o případném Kozlově „přestupu“: pro Plzeň by byl ideálním nástupcem
Pavla Vrby v případě jeho odchodu, Slavie by se s ním zase ráda
vydala na cestu vzhůru. Počkejme si, zdali se bude okolo pohárových příček
motat Kozel nadále s Duklou, či jestli se k nim vydá v jiných barvách...