Fanoušci fotbalu zbystřují
pozornost, klidí obýváky a čistí obrazovky televizorů... Nejlepší liga na světě
dnes večer odstartuje nový ročník, a to už je pořádný důvod završit letní
přípravu, uzavřít kádry a poslat nepotřebné - třeba manželky či domácí mazlíčky
– na hostování. Možná si právě teď lámete hlavu a listujete
v kalendářích, zdali ta slavná Premier League začíná už tento víkend? Ne,
ne, řeč je o německé Bundeslize; soutěži, jež šla v posledních letech
hodně nahoru a svůj potenciál ještě zdaleka nenaplnila.
Já se na její výkop nesmírně těším. Současná fotbalová nabídka je zajímavá a velmi uspokojivá: kromě Gambrinus ligy
jsou v plném proudu předkola evropských pohárů, v nichž čeští
příznivci, kterým přehnaný klubismus nevytlačil z hlavy národní hrdost,
vytahují šály a řehtačky klubu FC Koeficient a napjatě sledují, jak domácí zástupci
celkem úspěšně vysílají starému kontinentu vzkaz, že „ten náš fotbal ještě furt
něco znamená“. Ale, budu-li upřímný, nejlepší kluby a nejlepší hráči otevřou podnik teprve v druhé
polovině srpna. A nic lepšího než menu od sousedů z Německa podle mě
nenajdete.
Stačí se podívat na fakta. Nabízejí oba finalisty loňského
ročníku Ligy mistrů, narvané stadiony, vyrovnané mančafty, pozornost médií, kvalitní zápasy. A nejen to! Velkou roli hraje perfektně fungující systém
organizace celé kopané. Možná to může znít trochu sprostě, ale Němci pojali
fotbal lidově. Na rozdíl od Anglie
nemusíte na vstupenky šetřit celé měsíce a odpouštět si kvůli nim dovolenou, kromě
Bayernu a Borussie Dortmund jsou lehce dostupné i pro zahraniční návštěvníky. Chválu
si zaslouží také marketingová strategie Bundesligy a jednotlivých celků, která
míří přímo na ty, jež reálně uvažují o vstupu na stadion; na ty, co si za
tribunou v butiku koupí párek a pivo a někdy třeba i klubovou šálu nebo
hrnek. Odsud plynou finance do klubových kas a přesně tady začínají rozdíly
mezi naší kotlinou a „vyspělým fotbalovým světem“.
Samozřejmě, že vzhledem k naprosto rozdílné ekonomické
síle Německa a České republiky se takový model nedá okopírovat. Vzít si příklad
– v několikanásobně menším měřítku – však ano! Šéf Ligové asociace, Dušan Svoboda, se o to pokouší. Ovšem má jeho úsilí smysl? Vždyť mladí či starší muži, kteří by potenciálně ve
Štruncových sadech, na Letné nebo v Edenu utráceli za pivo, párek a klubovou
šálu, sedí u internetových diskuzí nebo v hospodě a přemýšlejí, kdo je
větší šíbr – jestli Pelta, nebo Berbr. Nevědí, čemu mají věřit a jestli raději
nezajít na hodonínský okresní přebor. Avšak tam vedle, u Angely, je skandálem
olbřímích rozměrů, už když se prezident Bayernu Uli Hoeness přiznal k daňovým
únikům; tedy k něčemu, co ve své podstatě nemá s klubem samotným nic
společného.
Sečteno a podrtženo je na bundesligovém modelu vidět, že sportovní
úroveň je jedna věc – a tady si myslím, že v Gambrinus liga na tom není úplně špatně – a „omáčka okolo“ věc druhá. V Česku můžeme naši soutěž
posunout kvalitativně kupředu (a nedělejme to, prosím pěkně, společně se
Slováky), jenže s Berbry, Pelty a Damkovými to nepůjde. Německo budiž
příkladem!
A kdo letos zvedne nad hlavu talíř pro vítěze tolik
vychvalované soutěže? „Vem jed“, že to bude buď Bayern s novým trenérem
Guardiolou, nebo Borussia Dortmund s šikovně posíleným kádrem. Určitě pozlobí i Bayer Leverkusen, Schalke 04 či Borussia Mönchengladbach a - když tu padla řeč o vyrovnanosti - překvapit může obměněný Werder
Brémy nebo taky postoupivší Hertha Berlín. Bude to fakt jízda!