Jméno Zdeněk Kašper
zřejmě není sportovní veřejnosti příliš povědomé. Ale mělo by, zvlášť
v současných dnech. S nadsázkou se totiž dá říct, že bychom bez něj
neměli tu čest sledovat ve Vysočina Areně nejlepší světové biatlonisty. Že
bychom se nemohli radovat nad uměním takové Tory Bergerové či obdivovat krásu
Gabriely Soukalové. Navíc by bez jeho vynálezů, které s vervou prosazoval i
přes odpor z míst nejvyšších, možná polovina obyvatel Nového Města na Moravě
před mistrovstvím světa utíkala. V tom lepším případě; v tom horším
by zde ona polovina třeba už vůbec nebyla...
Nebojte se, zas tak žhavé to nebude. Třiaosmdesátiletý
Zdeněk Kašper však významnou měrou přispěl ke vzniku biatlonu a jeho
transformaci z podoby závodu vojenských hlídek k modernímu
sportovnímu odvětví. Posuďte sami: vždyť úplně první biatlonové klání na českém
území je výhradně jeho práce, právě on zavedl střelbu s malorážnou zbraní
a právě on se zasadil o zavedení ženské kategorie do výhradně mužského sportu.
Od roku 1948 je ve vztahu s biatlonem a svůj nesporný podíl na jeho vývoji
rád přizná: „Jsem jeden z otců světového biatlonu.“
Ale nejdříve zamíříme do Čech, přesněji řečeno
do Jeseníků. Tady se 1. února 1960 uskutečnil první závod na našem území.
„Z hlediska pravidel to byl naprostý pravěk. Trasa měřila dvacet kilometrů,
střílelo se čtyřikrát,“ vypráví Zdeněk Kašper. Pod pojmem čtyři střelby si ale
nelze představit moderní stadion, na který jednotliví závodníci opakovaně
přijedou, odstřílí a poté jej opět opustí. „Musel jsem postavit čtyři různé
střelnice na čtyři různé vzdálenosti. Jenže terén v Jeseníkách není
rovinatý, takže výškový rozdíl mezi závodníkem a terčem činil třeba i sto
čtyřicet metrů,“ nastiňuje obtížné podmínky, s nimiž se muselo celkem 27
startujících poprat. Mezi nimi byl i sám Kašper, skončil druhý: „Naštvalo mě
to, chtěl jsem závod vyhrát, když jsem si jej připravil.“
Úsměvná je i prvotní cesta pana Kašpera k biatlonu,
která začala po vyřazení vojenských hlídek (běh na lyžích + střelba) z programu
olympijských her v roce 1948. V té době byl Kašper rozhodčím
moderního pětiboje, dlouholetého souputníka biatlonu: „Mezinárodní olympijský
výbor zjistil, že hlídky mají tradici a jsou poutavé, proto hledal náhradu.
Obrátil se na Mezinárodní unii moderního pětiboje (UIPM) s prosbou, aby
vymyslel podobné sportovní odvětví,“ vzpomíná. Při hledání mezi českými
moderními pětibojaři padla volba právě na Zdeňka Kašpera. „Prvopočátky byla
jakási světová družba. Každý vymýšlel něco nového a z toho vznikl biatlon“
přibližuje vznik novodobých pravidel.¨
Mezi jedny z dlouho zavedených předpisů patřila
například střelba velkorážnou pistolí. Ta však byla pro sportovní účely
v té době nesmírně nepraktická - smrtelný dostřel činil čtyři kilometry,
při výstřelu padla rána příliš hlučná a zpětný ráz mnohdy střelce pořádně
uhodil. Český biatlon byl ovšem díky Kašperovi o několik kroků napřed: „Již od
roku 1967 jsme na domácích mistrovstvích závodili s malorážkami. Na
mezinárodní úrovni se mi to ale povedlo prosadit v roce 1976, až při
třetím hlasování. Byl jsem mezi členy UIPMB velmi neoblíbený. Vždy, když jsem na
kongresech mířil k pultíku, všichni věděli, o čem budu mluvit.“
I přes zavedení malorážek nicméně biatlon ještě nebyl ani
zdaleka blízko dnešní podobě. Způsobila to mimo jiné i skutečnost, že šlo stále
o sport pro „muže vojenského věku“. Zdeněk Kašper proto začal zavádět kategorie
– nejprve přišli na řadu junioři a o chvíli později ženy. „První mistrovství
světa žen se uskutečnilo v roce 1984 v Chamonix. Do velké míry mi
napomohl světový trend, osmdesátá léta byla obdobím průniku žen do všech
sportů. Díky ženskému šampionátu šel biatlon v duchu světového vývoje,“
popisuje malou revoluci Kašper. „Málem mě holky líbaly, že jsem na ně myslel,“
směje se tomu téměř o třicet let později.
Ani na současný biatlon Zdeněk Kašper nezanevřel. Jeho 83
let by na něm rozhodně nikdo nepoznal, síly z něj téměř vyzařují, a proto
nemůže na historicky prvním domácím mistrovství světa v Novém Městě na
Moravě chybět. „Skoro všechny mé biatlonové cíle se mi splnily. Chtěl jsem,
abychom měli jedno sportoviště, za které se nebudeme stydět, aby Česká
republika získala medaili na světovém šampionátu a aby pořádala vrcholnou akci.
Vše se podařilo,“ raduje se Zdeněk Kašper, držitel prestižního ocenění Biathlon
Award. Jen olympijská medaile zatím Čechům chybí – a právě té by se chtěl tento
biatlonový průkopník dočkat. Doufejme, že se jeho přání splní třeba už za rok
v Soči.
Psáno pro NMNM News
