Někdy mám pocit, že
fotbalový klub v útrapách spasí jedině nová koncepce. Že když přihrávky nedodržují stanovenou linii, když
balóny odskakují od kopaček, když střely létají tři ulice za stadion; pokaždé
je třeba měnit koncepci. Tím většinou
myslíme angažování nového trenéra, změnu herního systému, nasazování jiných
hráčů (častokrát mladších, tj. levnějších) a spoustu dalších novot. A pokud se po
čase ukáže, že to stále jaksi neklape, proč onu nefungující koncepci rovnou nezrušit? Vyměníme koncepce, pojedeme zase od začátku.
Nastolí se druhá koncepce a tatáž
procedura. I hloupého napadne, že při takovém uvažování žádná koncepce vlastně vůbec neexistuje.
Tak nějak to funguje v pražské Slavii od léta roku
2010. Klub zvyklý na evropské poháry a boj na čele ligy tehdy neměl ani jedno. Karel
Jarolím – kouč, který červenobílé dovedl nejprve k titulům a posléze do
podprůměru – byl nejprve odejit, aby se po pár týdnech (kteréžto mezidobí
vyplnil František Cipro) rozhodlo, že to
teda ještě jednou zkusíme. Návrat se však vůbec nevydařil a domácí lavička
v Edenu neúnavně vítala nové a nové náčelníky: Petrouš poprvé, Straka,
Poustka, Rada, Petrouš podruhé. Tři a půl roku, sedm trenérů. Loni v září měl
stabilizaci přinést Miroslav Koubek. Píše se březen a Koubka nahrazuje
Nizozemec Pastoor. Důvod? Nová koncepce směřování klubu.
Právě poslední změna vzbuzuje řadu rozporuplných reakcí
napříč nejen sešívaným spektrem. Dvaašedesátiletý Koubek převzal tým s jediným
cílem – zabránit starostem o udržení v nejvyšší soutěži. Na podzim se pár
bodů podařilo vybojovat, rapidní obrat ale měl nastat až po zimní přestávce. K druhé
polovině Gambrinus ligy se díky několika zajímavým posilám vzhlíželo s očekáváním,
jenže debakl 1:5 v Olomouci namísto naděje vyvolal šok a rovněž – jak se
posléze ukázalo - rozhodnutí o konci
Miroslava Koubka. Jenže samotná trenérská rošáda se uskutečnila až o týden
později, po domácí výhře nad Duklou Praha.
Propuštění po vítězném utkání není zrovna standardní událostí,
a pocit nespravedlnosti tak patrně na Koubka dýchá ze všech stran. Zvlášť když
se před několika týdny vzdal kvůli klubovým povinnostem práce u reprezentační
devatenáctky. Pokud je ovšem sportovní vedení Slavie přesvědčeno o kvalitách
Alexe Pastoora, nemůže se na to v tvrdém fotbalovém světě ohlížet.
První soutěžní zápas v českém kopané si nizozemský kouč
vyzkouší v Teplicích. V prvních týdnech dost pravděpodobně zafunguje
tradiční kouzlo impulsu, jež nový muž v čele mužstva zpravidla vyčaruje.
Správnost překvapivého kroku, které spíše než od sportovního ředitele Karola
Kisela vzešlo z hlavy jeho poradce Igora Kornějeva (což Kiselovi pár
měsíců po nástupu do funkce uděluje funkcionářskou žlutou kartu), ukáže až čas.
Kladem Pastoorova životopisu je určitě postup s Excelsiorem do Eredivisie,
zato tři zápasy a skóre 2:15 v úvodu letošní sezony s Nijmegenem zase
výraznou stinnou stránkou. Posuzovat trenérské schopnosti podle čísel a letmého
průletu curriculum vitae ale nelze.
Pokud však má ty, jež potřebuje současná Slavia k cestě z krize, musí
dostat čas. A ten by neměli v Edenu ztrácet vymýšlením koncepce, ale tvrdou a trpělivou prací.