Premier League 2016

Obrovským skandálem žije anglický fotbal. Na veřejnost se totiž s ročním předstihem dostala ročenka Premier League za rok 2016. I kolébka kopané má svého Berbra, o výsledcích je předem rozhodnuto a my bychom si měli vážit toho našeho Berbra. Za únik textu z PR oddělení ligy ponese odpovědnost ředitel PR oddělení a také Steve McClaren, protože za všechno špatné v Anglii může Steve McClaren. Text materiálu nabízím v nezměněné podobě:

LEDNOVÉ zpravodajství informuje o odvolání Luise van Gaala, jehož na Old Trafford nahrazuje José Mourinho. Ten podepisuje dlouhodobou smlouvu na 10 let a okamžitě kupuje dva brankáře, pět obránců a řidiče autobusu. Manželka Rafaela Beníteze ve španělském tisku podotýká, že její muž bude muset v Manchesteru v sezoně 2019/20 po Portugalci opět uklízet. Mourinho tak dokupuje čisticí prostředky, gumové rukavice, mop a dalšího brankáře.

V ÚNOROVÉM zápase proti Southamptonu překonává rekord ligy svojí jednadvacátou asistencí v sezoně Mesut Özil. Poslední přihrávku zapisuje po samostatném nájezdu na bránu soupeře, kdy ve vápně místo střely volí šest zasekávaček a tři zidanovky, čímž počká na nabíhajícího Petra Čecha, jenž usměrní Özilův centr do brány a stává se prvním fotbalistou v historii, který dal gól ragbyovou helmou.

V BŘEZNU Chelsea znovu mění trenéra. Guus Hiddink nedokázal aplikovat své pojetí moderní hry, s nímž slavil úspěch v letech 2002, 1998, 1989 a ještě dříve, a nevytáhl Blues ze spodní části tabulky. Pro zachování kontinuity žezlo do konce ročníku postupně přebírají Avram Grant, Luis Felipe Scolari a Roberto di Matteo a společnými silami první ligu udrží.

V noci na čtvrtého DUBNA se o zisku titulu zdá i tomu nejskeptičtějšímu fanouškovi Arsenalu. Po sérii zranění největších opor a nešťastných prohrách s náročnými soupeři (Watford, Sunderland, Norwich) však Kanonýři ztrácejí kontakt s čelem tabulky. Arsene Wenger to přičítá dodržování Financial Fair Play a z uspořených peněz navyšuje kapacitu stadionu o 100 000 míst a s předstihem podepisuje roční smlouvu s Davidem Lafatou.

V KVĚTNU se šampionem stává Tottenham, načež skokově roste cena vajec v řetězci Tesco. V letním přestupovém období se navíc na White Hart Lane vrací Gareth Bale, předseda Daniel Levy proto místo obhajoby titulu hlásí Spurs na atletické závody na olympiádě v Riu, kde zaplní díru po dopujících ruských atletech.

Během ČERVNOVÉHO letního spánku Premier League probíhá ve Francii evropský šampionát. Angličané na velkém turnaji zase selhali a vypadávají; v základní skupině je překvapila rychlost Garetha Balea, účes Marka Hamšíka a Rusko.

Další velký obchod probíhá v ČERVENCI. Cena televizních práv stoupla na závratných 500 miliard. Miroslav Kalousek z toho viní Andreje Babiše, ostatní to považují za přemrštěnou částku a hovoří o nejlepším sportovním marketingu na světě. „Kvalita ligy částce neodpovídá,“ reaguje Tomáš Ujfaluši.

SRPEN znamená opětovné roztočení fotbalového kolotoče. Manchesteru City se ujímá Pep Guardiola, který Brity obohacuje o tiki-taku a zvyšuje průměr přihrávek po zemi o sto padesát. Stoperská dvojice Otamendi-Mangala je minulostí, vedle uzdraveného Vincenta Kompanyho nastupuje jeden z osmi středních záložníků v sestavě David Silva. Přes hlasitou kritiku ale Guardiola vyhrává všechny zápasy a vede tabulku.

Po loňských hodech Leicester během ZÁŘÍ stále nezískal svůj první bod v roce 2016. Úspěšnost se bude cyklicky opakovat, a Lišky proto pokaždé skončí uprostřed tabulky, což bude pokaždé považováno za úspěch. Na lavičku se vrací Nigel Pearson a své úvodní setkání s novináři pořádá v pavilonu ptactva v zoologické zahradě.

Romelu Lukaku střílí v ŘÍJNU svůj 100. gól v Premier League. Po narážečce ve vlastním pokutovém území se vydal dopředu, cestou zbořil svého spoluhráče, tři protihráče, Velkou čínskou zeď a stíhačku F-16, připravil si míč na zakončení a ranou do šibenice protrhl síť. Everton přesto prohrál trefou v poslední minutě.

Na konci LISTOPADU je zřejmé, že všichni angličtí zástupci vypadnou z Ligy mistrů po základních skupinách. Koeficient klesá a fanoušci se na jaře se chystají hromadně fandit Stoke City v jízdě za vítězstvím v Evropské lize.

Na Boxing Day, tedy v PROSINCI, konečně dochází k rekonstrukci Anfield Road. Poslední zápas sehrává Liverpool s Bournemouthem. Za stavu 7:7 se jde do nastavení, nejprve se trefují hosté, načež Eddie Howe lehce cukne koutky a mění grimasu v obličeji. Vyrovnávací gól těsně před závěrečným hvizdem ale mocně oslavuje Jürgen Klopp – skáče, máchá pěstmi a krátce poté není po stadionu ani památky. Po remíze 8:8 se proto přistupuje ke stavbě nového, většího stánku.

PS: Hodně zážitků s Premier League a šťastný rok 2016!

Svět se ptá: ano, nebo ne? A to je špatně

Nejen já mám poslední dobou pocit, že se toho kolem nás motá docela dost. Na jedné straně události spolu úzce související: migrační krize, přebyrokratizovaná Evropská unie, potíže jednotné měny. Ale také vánoční poselství (i když provokace by byl možná přesnější termín) českého prezidenta, zákaz kouření v restauracích nebo elektronická evidence tržeb.

Všechny žhavé otázky dnešní doby a především způsob jejich řešení ve mně probouzejí nebezpečný dojem, že lidé na složité rébusy hledají jednoznačné odpovědi – ANO, či NE. Tápeme, na jakou stranu se přiklonit, s pocitem, že svět okolo nás může mít jen dvě barvy. Černou, nebo bílou. V diskusích, ať už kdekoli na ulici, s přáteli či na internetu, létají gesta; média a sociologové vytvářejí ankety; svolávají se demonstrace.

Zatímco někteří občané mají strach z přílivu uprchlíků, organizace ISIS a Vladimíra Putina, já bych se na zlomu letopočtů strachoval o vzrůstající rozdělení společnosti. Máme to štěstí a žijeme v demokracii. Na ideální planetě bychom všichni táhli za jeden správný provaz. Víme, že tak lidstvo nefunguje, a potřebujeme pluralitu názorů, plodnou diskusi a konfrontaci v rámci slušnosti. Možná i pod vlivem české, tedy specifické minulosti jsme to však uchopili za špatný konec.

Názory zachází do extrémů, zbytečně mezi sebou stavíme nepřekonatelné bariéry a eskalujeme nepřátelství. Ochrana hranic, role Bruselu ve správě státu a vojenská akce na Blízkém východě jsou aktuální problémy, jež se ovšem dají vyřešit. Jenže nepomůže ani ANO, ani NE; nelze jednoznačně stanovit, zdali přijmout běžence, či odmítnout, jestli vystoupit z EU, nebo být ryze proevropský a jestli intervenovat. Rázné stanovisko sice jedinci získá kladné body u stoupenců, ale zároveň vykope příkop na straně druhé.

Každý hledá svoji roli, svůj postoj a svůj vzor. Češi si zvykli na prezidenta sjednotitele, ať už pozitivního (Masaryk, Havel) nebo toho, kdo sjednocoval možností hromadně se mu vysmát (1948-1989). Miloš Zeman nesjednocuje, protože hned ze dvou důvodů vlastně nemůže: bojuje o hlasy voličů a jmenuje se Miloš Zeman. Kdybychom teď hledali prezidenta sjednotitele, nenajdeme ho. A když ho najdeme, nezvolíme ho.

V našich luzích a hájích chybí osobnost, jež by inspirovala a dala naději. Výrazně se profilují jen ti vyhrocení, mezi nimiž chybí respekt. Ti uprostřed nemají takovou váhu anebo nejsou tolik výrazní. Mezi lidmi proto zeje v klíčových otázkách propast; trochu vlastní vinou a trochu vlivem okolí nejsme otevřeni argumentům. Stačí se občas uvolit ke kompromisu. Právoplatnou možnost vyjádřit následný nesouhlas máme ve volbách, nicméně účast je sotva dvoutřetinová. Možná kvůli znechucení z politiků, možná kvůli pocitu bezmoci. Nevytváříme si jej ale hledáním příliš jednostranných postojů tak trošku sami?

Místo ANO/NE chci širší nabídku vyjádření. Nabídnout azylovou pomoc jen těm, kteří to opravdu potřebují, zůstat v Evropské Unii, jež bude akceschopná a bude podporovat hospodářství a ne byrokracii, a fungující společnou měnu s jasně danými pravidly pro všechny. Část obyvatelstva má falešný pocit, že se odněkud valí nebezpečí a že se po nás chce razantní příklon tam, či jinam. Otevřít, podpořit, souhlasit.

Ve sportovním zápase vítězí jedno družstvo, a když skončí remízou, je to krapet nuda a oba týmy spíše přešlapují na místě. Jenže společnost nehraje žádnou ligu a snad v příštím roce vyrazí dopředu s kritičtějším myšlením, potlačeným radikalismem a pozitivním myšlením. Plichty totiž nemá nikdo rád a přes všechny obavy na tom nejsme zase tak špatně.

Jen jeden jediný

Nevyzradím žádné velké tajemství, když napíšu, že čeští fotbalisté v Evropě jaksi ztrácejí svůj někdejší lesk. Svým kolegům se však nenápadně, ale přesto výrazným způsobem vymyká Vladimír Darida. Pětadvacetiletý záložník totiž jako jeden z hrstky legionářů prožil báječný podzim a ke sváteční tabuli usedne coby důležitý hráč třetího týmu německé ligy.

A takových jmen Česko opravdu moc nemá. Dřívější generace obdivovaly vícero úspěšných krajánků, kteří se zároveň starali o reprezentační úspěchy. Současnému nároďáku se sice poslední kvalifikace zdařila, a není proto důvod k pesimistické antireklamě na tuzemskou kopanou. Bezpochyby bychom si ale přáli sledovat atraktivní Premier League a ofenzivní Bundesligu s českými hráči v akci.

Snad jen samostatný článek, nebo dokonce obsáhlá studie nám lépe vysvětlí, proč naděje jako Kadlec, Kadeřábek, Hloušek, Kozák, Vydra a další spíše paběrkují. Jenže o to více si važme, že máme alespoň jednoho Vladimíra Daridu. Aktuální rozpoložení středopolaře Herthy Berlín popisují statistiky za 17 odehraných kol: 3 góly, 2 asistence a 218 naběhaných kilometrů (průměrně tedy bezmála 13 na zápas). Už první dvě čísla jsou zajímavá, to poslední pak napříč Německem doslova nemá konkurenci.

Největším vytrvalcem Bundesligy se Darida stal na pozici podhrotového záložníka, hrajícího téměř po boku útočníka. Mimo potřebné ofenzivní aktivity, kterou předvedl třeba v posledním zápase kalendářního roku proti Mohuči vstřeleným gólem, se příkladně vrací a vybojuje spoustu míčů. Spokojenost s výkony sokolovského rodáka nedávno vyjádřil i generální manažer berlínského celku Michael Preetz, jenž Čecha označil za „srdce a plíce“ hry.

Jeden podzim ale jaro nedělá a Daridu po zimní přestávce čeká ještě těžší úkol, tedy potvrdit aktuální formu a odstranit nedostatky. Na místě desítky mu přeci jen chybí více kreativity. Její nedostatek sice kompenzuje obětavým pohybem, ale při otevírání obrany soupeřů se vyžaduje více nápaditosti a geniálních řešení. Tímto směrem uvažujme i vzhledem k mistrovství Evropy, kde by při možné absenci Tomáše Rosického, u nějž jeden zkrátka nikdy neví, mohl právě on v dresu reprezentace zaujmout klíčovou roli.

Před francouzským šampionátem nicméně Darida nejprve sehraje jarní část německé soutěže. A pokud bude nadále zářit, jen potvrdí, že jeho kariéra se zatím vyvíjí správným směrem. Šel postupnými kroky; z Plzně se vydal do Freiburgu, kde si udělal slušné jméno, a letos v létě se na jeho stranu jako odměna za pracovitost přiklonilo štěstí. Přestoupil do mužstva, jež je na vzestupu a touží po evropských pohárech. Vladimíra Daridu tak v roce 2016 čeká náročná jízda a každý český příznivec by mu měl přát úspěšný cíl. Nejen s ohledem na Euro, ale i proto, že takových Daridů teď prostě moc nemáme. Kéž by do budoucna nezůstal v dobývání nejlepších evropských hřišť mezi Čechy takřka sám.

(Zdroj foto: ESPN, sport.cz)