Průměrný jedinec
stráví dnešní odpoledne v tradičním červencovém duchu. Vzduchem zavane
letní pohoda závěru týdne a odpočívat se bude na sto a jeden způsobů. Skupina
160 chlapíků ale prožije zcela jinou kratochvíli. Po 3 360 kilometrech a
21 dnech v sedle se peloton závodníků sveze po pařížském bulváru
Champs-Élysées a ukončí 102. ročník Tour de France. S přihlédnutím
k faktu, že bych měl problém ujet takovou štreku za tři týdny autem, si i
ten poslední dobrodruh v pořadí zaslouží uznání za skvělý sportovní výkon.
Takového jsou totiž schopni jen borci obdařeni tvrdým
tréninkem a nezdolnou vůlí. A na jejich počest se sluší utratit pár slov o této
skvělé podívané. Tak trochu i proto, že od gauče rozumy padají samy; ale
především kvůli neuvěřitelné přitažlivosti nejslavnějšího cyklistického závodu
světa. Není náhoda, že od roku 1903 jeho konání zabránily pouze světové války;
v ostatních letech Stará dáma
vyplňovala svoji kroniku strhujícími příběhy (pravda, našlo by se i několik
negativních) a sportovními zážitky. Letošní ročník nezůstal pozadu - ale o
konkrétních jménech až o něco později…
Fanoušky totiž k obrazovkám nepoutá jen sport. Dlouhé
etapy znamenají dlouhé přenosy - a při vší úctě, sledovat desítky minut
v kuse pouze točící se galusky a kmitající stehna by mohlo vyvolat
minimálně bolesti hlavy. A tak významnou roli hraje estetická podoba vysílání.
Tady mají jednotlivé francouzské regiony a departementy co nabídnout.
V rovinatých pasážích obdivujete nespočet zámků a hradů, Pyreneje a Alpy
zase skrývají přírodní krásy první kategorie. Navíc si jako příležitostný hobby
cyklista představujete, jaké by to bylo projet si tu či onu část Francie. Jen
musíte zapomenout na jednu drobnost: totiž že úsek, který peloton prorazí za
pět hodin, vám zabere plus minus dva dny.
Najmě pak ve velehorách, jimiž se musí sportovní hrdinové protrpět. Jmenujme Col du Tourmalet,
Alpe d’Huez nebo třeba Col de la Croix de Fer, okolo něhož se letos jelo hned
třikrát, a pak mnohé další – všechno vrcholky mající okolo 2000 výškových
metrů. Horské dojezdy dělají závod, právě zde se odehrávají atraktivní souboje
o žlutý dres pro celkového vítěze a na nejslavnější kopce se každoročně vydá
fandit až milion nadšenců.
Přes výše uvedené se však o letošním vítězi rozhodlo
paradoxně spíše v nížinách. Celkově druhý Nairo Quintana totiž v konečném
účtování ztratí minutu a dvanáct sekund. Při pohledu zpět tento Kolumbijec
uzná, že o drahocenný čas (přesně o minutu a půl) přišel v nevyzpytatelné
rovinaté etapě krátce po startu klání. Jak známo, minulost neovlivníš, a z triumfu
se tak bude radovat Chris Froome ze stáje Sky. Právě od zmíněné Quintanovy
příhody měl třicetiletý Brit poměrně výrazný náskok před svými soupeři, a tak
se s hodně velkou intenzitou a ne zrovna v dobrém hovořilo doslova o
dominanci jednoho týmu, potažmo jediného cyklisty. V alpských přejezdech ovšem
slabší chvilky neminuly ani Frooma. Četné ataky ostatních ale odrazil, v součtu
dosáhl nejlepšího času, a škarohlídi by proto o jeho prvenství neměli
pochybovat.
Sky se tak v šesté sezoně fungování raduje z již třetí
výhry na Tour. Musím se přiznat, že projekt manažera Brailsforda je mi
v lecčems sympatický. Úspěchy jsou postaveny na progresivním, vědeckém
přístupu k cyklistice. Průběžně se testují nové materiály a vybavení,
jezdci mají tréninkový program postavený na míru a důkladně se dbá na veškeré detaily,
jež v konečném důsledku významně spolurozhodují. Přesto nastal moment, kdy
se situace zdaleka nevyvíjela podle anglického plánu. Je to logické, protože
ani bezedný balík peněz (podle serveru BBC se rozpočet pohybuje okolo miliardy
korun) vám z lidí roboty neudělá.
V devatenáctém, předposledním alpském, dějství postihl
lídra Frooma drobný defekt a přesně v ten moment zaútočil ve stoupání obhájce
maillot jaune Vincenzo Nibali.
Poškozenému se takové počínání nelíbilo a v cíli se hlasitě do svého soupeře
opřel; jenže jaksi zapomněl, že dnes už tak trochu závodí i technika. Zvláště
pak v jeho týmu, kde investují do vývoje různých vymožeností miliony.
Nibali ale pro Frooma zas takové nebezpečí neznamenal, a Brit
si dnes se svými domestiky, jak velí tradice, ještě před příjezdem do centra
hlavního města vychutná skleničku šampaňského. Týmoví kolegové novopečeného
šampiona si poděkování prokazatelně vysloužili – ač se to nezdá, špičková
silniční cyklistika je v podstatě týmový sport a lídři jednotlivých
formací by se bez pomocníků zkrátka neobešli. Nás může těšit, že bublinky okusí
i Leopold König. Češi vůbec byli v letošním ročníku hodně vidět – Roman Kreuziger
coby spolujezdec celkově pátého Alberta Contadora, Jan Bárta jako pravý
bojovník v únicích a Zdeněk Štybar dokonce v pozici etapového vítěze.
I kvůli nim se vyplatí sledovat tento neobyčejný podnik.
Obrovský kolotoč vpodvečer dotočí svůj poslední okruh a šťastní
sportovci pravděpodobně vymění sedla za luxus vlastní postele. Pod značkou Staré dámy nabídli jako každý rok mnoho
ke koukání. Jedinečnosti a vzrušení není ve sportu nikdy dost. A tak – jestli to
bude jen trochu možné – strávím příští rok alespoň část července zase u
televize.
Vive le Tour!
Vive le Tour!
(Zdroj foto: wikipedia.com, talksport.com, alpedhuez.com)