Proč? Podle mne jediné slovo, které by se dalo použít při odpovědi na prostou otázku, zdali se má trestní odpovědnost snižovat o 12 měsíců. Kde a čemu onen jeden rok pomůže? Je opravdu tolik čtrnáctiletých výtržníků (či masových vrahů?), kteří patří nikoli do mládežnických ústavů, nýbrž do pruhovaných oblečků? Domnívám se, že ne. Nerad se opakuji, ale povězte mi, nač na dětská bedra pokládat tíhu zodpovědnosti už v okamžiku, kdy se jejich plíce dožadují nějakého kyslíku, sotva co svíčka čtrnáctá na dortu teprve sfouknuta byla?
Myslím, že potenciální zlodějíčky mezi osmáky trápí nejméně ze všeho, že už mají nějakou „odpovědnost“. Někteří z nich, světe (ne)div se, by si možná význam pro ně nového slova hledali ještě ve slovníku. Proto bych hranici ponechal na současných patnácti letech. Jedná se o věk, kdy je už většina puberťáků natolik vyspělá, aby pochopila fungování planety, kde se dění neřídí podle nich, avšak podle daných pravidel. Stejně se někde vynoří procento, v němž pořád bude převládat nepřizpůsobivé mládežnictvo. A s nimi by měly šetrně pracovat výchovné ústavy. Každý je napravitelný; a ne, že ne. Tolik tedy k zanechání hranice.
Dalším, a mnohem důležitějším, dotazem je, jak problému zabránit. Jak docílit toho, aby zločinců pod 18 let bylo co nejméně. Celá česká společnost by totiž hlavně rozhodovala a pak trestala. Nejinak fungují kázeňská zařízení – trestat, trestat a zase trestat. Jenže tak by to fungovat nemělo. Jako příklad bych uvedl Norsko. Po šíleném činu Anderse Breivika vyšlo najevo, že by si svůj trest měl odpykat v budově, která se podobá průměrnému hotelu. Proč ne? Jestli se někdy z vězení vrátí, určitě z něj bude lepší člověk, než kdyby trávil několik desetiletí v šedé cele o velikosti pět krát dva metry a byl by ponižován ze všech stran. Hlavním cílem celé debaty by tudíž měla být otázka, jestli se dá trestné činnosti předcházet tak, abychom mohli trestní odpovědnost třeba zrušit úplně.
Ano, pravda, s nadsázkou jsem mnoho nešetřil a vždy se mezi námi najdou určití jedinci. Nicméně si myslím, že české školství zaspalo. Zapisujeme si dokola, co vlastně v 15 letech stane se a co stát se může, když se budeme držet mimo meze zákona. Přesto jsme nedostatečně vzděláni. Sešit či učebnici a kapitolu o právech většina z nás nakonec vůbec neotevře a látku po přestávce strávené s kamarádem zapomene. A proto bych se v občanské výchově a ve všech předmětech, kde máme být poučeni a vychováváni vstříc životu dalšímu, nebál zajít dále. Co dnes není sexy, už málokoho zajímá. I školství jednou bude muset takovou změnu reflektovat. Nejedná se jen o prevenci před trestnými činy, ale o všechny vědomosti, jež máme při vzdělávání nabýt. Mám být konkrétní? Exkurze v „pasťáku“? Proč ne! Odstrašující obrázky a příběhy lidí, kteří si díky jedné neblahé chvíli ve svém náctiletém věku zkazili celý život? Také cesta. V dnešním světě je kladen velký důraz na příběhy, osudy a city.
Právě takto znějí pasáže, které by se měly objevovat i ve školních osnovách. Ale bojím se, že progresivní změna je něco, po čem se v Česku zrovna netouží. Hlavně ať ničím nevybočujeme. Ve škole se prostě vykládá a opisuje. A nic jiného. Nebo ne? Doufejme...
Prej moc protiškolní :D
OdpovědětVymazat