Marně přemýšlím,
k čemu přirovnat včerejší fotbalovou noc. Každopádně to byl ohromný šok; jako
bych znenadání spatřil ledního medvěda v bikinách nebo v obýváku potkal
Milu Kunis. Dvě hodiny po první červencové půlnoci patřily finále
Konfederačního poháru. A ten letos ovládla Brazílie. Na závěr turnaje domácí
fotbalisté vymazali z trávníku Španěly – tým, o kterém se v posledních letech jen a jen básnilo. Díky dvěma gólům Freda a
krásné brance Neymara utkání skončilo 3:0; pro úřadující mistry světa je však
kromě výsledku bolestivý i průběh zápasu.
Nedá se totiž říci, že by se brazilská obrana nějak zvlášť
zapotila. Obávaná tiki-taka se k výraznějším šancím propracovala až ke
konci utkání – v době, kdy už bylo zcela jasné, že se pohár do Evropy
nepoveze. Xavi, Arbeloa nebo Torres se na hřišti trápili od úplného začátku a
vůbec netušili kudy kam; snad jen Andrés Iniesta, střídající Navas a chvílemi Pedro
mírně zlobili. Jako celek se však Španělé do hry vůbec nedostali. Ale chtěli
vůbec? Času na zvrat měli dost (úvodní branku obdrželi ve druhé minutě),
nicméně bojovnost a snahu poprat se o sebemenší naději na Maracaná neukázali.
Domácí výběr naopak uspěl z velké části pouze díky
odhodlání a touze. Brazilci agresivně napadali rozehrávku soupeře, poctivě
blokovali střed hřiště a snažili se využít každé své šance na útok. Fyzicky
náročná taktika jim do puntíku vyšla a vydrželi ji praktikovat víc než hodinu
hry. Třígólový náskok Kanárci do konečného hvizdu v poklidu pohlídali a fanoušci
mohli začít skotačit. Jízda to musela být veliká! Vždyť elektrizující atmosféra
v Rio de Janeiru byla cítit přes televizní obrazovky tisíce kilometrů
daleko a fotbalisty ve žlutých dresech hnala za úspěchem silou neměřitelnou.
Žádný tlak ani svázané nohy; tak to má doma být... 
Dílčí vítězství nové generace brazilské kopané je tedy na
světě, jenže vrchol by měl přijít až za rok na mistrovství světa. Turnaj se
uskuteční na stejném místě, ve stejných kulisách; avšak jeho význam bude úplně
jiný. Složení současného týmu budoucnosti nahrává - soubor je namixovaný ze
zkušených fotbalistů i nadějných mladíků, objevili se v něm hráči
z domácí ligy i ze zahraničí. Trenér Scolari navíc všechny jednotlivce
seskládal do fungujícího kolektivu, což taky v Pelého kotlině zvykem úplně
nebylo. Jedno jméno ovšem vyniká. Jedenadvacetiletý Neymar při Poháru FIFA Evropanům
konečně naplno ukázal své schopnosti; těch pozitivních (pěkné góly, skvělé finálové představení) naštěstí předvedl víc než negativních (simulování, naříkání).
Jednu zkoušku má brazilský talent za sebou, jenže další ho brzy čeká. Po
přestupu do Barcelony se musí předvést ve španělské lize a hlavně
v evropské Champions League. Teprve tam může potvrdit, že se umí prosadit
na té nejvyšší úrovni. A pokud to nedokáže, Kanárkům hrozí, že za rok na
domácím světovém šampionátu nezazáří tak jako letos. V takovém případě
bychom se podobných výkonů nemuseli dočkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat