Buď a nebo,
do-or-die. Zcela zákonitě stavěl Real Madrid včerejší odvetu osmifinále Ligy
mistrů na hřišti Manchesteru United do této roviny. Doma se totiž Bílý balet
ničeho velkého asi nedočká - dvanáct kol před koncem španělské soutěže ztrácí
na titul rovných třináct bodů a místo dostihů proti Barceloně ho čeká jen
boj o druhé místo s Atléticem. Případný triumf v národním poháru, v
němž se Real dostal do finále, by tak obrovskou jizvu ani náhodou nezalepil; a
tudíž se veškeré naděje příznivců upínají k Champions League. Po těsné výhře
2:1 na Old Trafford a postupu do čtvrtfinále si ve španělské metropoli rozhodně
oddechli. A bylo to tedy sakra pořádné „ufff“, nejhlasitější asi z úst
trenéra Josého Mourinha.
Úterní duel pro něj možná znamenal vůbec nejdůležitější
utkání během téměř tříletého působení na Santiago Bernabéu. A přiznejme si, že až
do šestapadesáté minuty zápasu část mysli portugalského kouče někde ve skladu
s obavami přebírala katastrofické scénáře. Real to sice zkoušel zleva zprava,
nicméně holčina zvaná krásný ofenzivní fotbal kvůli poctivé obraně United vymazala
návštěvu Manchesteru z diáře a ani vyhlášený fešák Ronaldo tuto pohlednou
dívku nepřesvědčil, aby přeci jen přišla. Ve 48. minutě navíc Ramos nechtěně
rozvlnil vlastní síť a hosté v tu chvíli potřebovali vstřelit rovnou dvě
branky. Za dané konstelace se nejednalo o nic extra pravděpodobného. Jedenáct
minut po pauze však turecký sudí Cakir významně otočil kormidlem zápasu: Nanimu
udělil hodně přísnou červenou kartu a na Rudé ďábly vytasil pekelnou zbraň.
S nabídnutou příležitostí si španělský gigant poradil. Střídající
Luka Modrič brzy vyrovnal a obrat dokončil Cristiano Ronaldo. Portugalec sice
na hřišti po většinu času dostával tak málo prostoru, že by si na něm přešlapovačku
dovolil snad jen somálský reprezentant; jenže ke vstřelení rozhodujícího gólu
mu pak stačil jeden sprint završený skluzem. Coby bývalý hráč The Reds postup
zvlášť výrazně neslavil a euforie jsme se nedočkali ani od Mourinha, který po závěrečném hvizdu přiznal, že prohrál lepší tým a že jeho svěřenci měli
předvést o hodně kvalitnější výkon. Projevy obdivu a respektu k protivníkům
nepatří mezi Mourinhovy oblíbené kratochvíle, na tiskových konferencích si do
pusy většinou bere UEFU (Barcelonu, špatného trávníkáře, holuba na střeše
stadionu nebo neukázněné diváky – doplň dle nálady). Tentokrát se ale zachoval
velkoryse - a v případě Manchesteru United se něco podobného nestalo poprvé.
Změna chování evokuje jednoduchou otázku s přetěžkou odpovědí. Připravuje si
snad půdu pro budoucí působení na severu Anglie?
Možné to je. Všeobecně se totiž očekává, že Mourinho už
letos v květnu opustí hájemství Juana Carlose I. a vrátí se k milované
Alžbětě II.. Po loňském prvenství v La Lize se mu v probíhající
sezoně nepodařilo nastartovat válec, jež před rokem zbořil téměř vše, co se
dalo; a jede spíš na volnoběh. Objevily se klubové spory, válka kouče s hvězdami
Casillasem a Ramosem, nepovedená ligová pouť a několikeré postesknutí po
britské kopané. Tento ročník může José Mourinho zachránit úspěchem v Lize
mistrů a právě k ní bude celé jaro směřovat. Pokud se mu ji povede vyhrát, Španělsku v případě lákavé nabídky zamává a rád Pyrenejský poloostrov
opustí. O jiné možnosti nelze moc uvažovat, šedovlasý elegán miluje nové výzvy
a nebude toužit po pokračování boje s madridskými větrnými mlýny. O něco
zapeklitější situace nastane, jestliže na evropskou trofej nedosáhne. Červíček
v hlavě zahlodá a na řadu přijde složité uvažování: odejít
k radosti nepřátel bez cenné Ligy mistrů, nebo ještě rok honit ego i
s rizikem dalších sporů? K této otázce nechce José Mourinho dospět, a
proto se letos přetrhne, aby Champions League ovládl. Jednu těžkou překážku má
za sebou a těžší sotva najde. Dotáhne Ronalda a spol. k vítězné jízdě? 
Žádné komentáře:
Okomentovat