Jste-li fanoušek
Tottenhamu a zároveň nemáte trpělivost olbřímích rozměrů, v těchto dnech
zřejmě patříte mezi lidi nadmíru nepříčetné. Musíte mlátit do stolu, trhat
nohama, odsekávat příbuzným a schovávat se před přáteli. Jak jinak totiž prožívat
krizi, kterou ambiciózní tým v současnosti zcela jistě prochází? Zatímco
před pár týdny se to i přes odstrašující hru alespoň body na kontě hemžilo, teď
se Spurs nedaří už vůbec. Poslední kaňkou - či spíš skvrnou XXL – byl víkendový
debakl na hřišti Manchesteru City 0:6.
Po dvanáctém kole se severolondýnský celek ocitá na devátém
místě tabulky Premier League a jeho ztráta na vysněnou čtvrtou příčku činí
pouhé dva body. Tato informace sama o sobě není nikterak hrůzostrašná. Adeptů
na evropské poháry zkrátka přibývá a těsně pod vrcholem je nepříjemné těsno.
Pro ilustraci: například pokud by Kohouti zvítězili v remízovém utkání
s Evertonem (jedno z mála, kde si lepší výsledek opravdu zasloužili),
vešli by se do elitní pětky. Jenže vybrané statistické ukazatele dokazují, že
růžové to tedy fakt není. Za všechny uvádím třetí nejnižší počet vstřelených
branek v celé lize nebo skutečnost, že z posledních osmasedmdesáti
střel Tottenhamu (vyjma pokutových kopů) ani jedna neskončila v síti. Vrcholem
letargie byl šestigólový výprask na Etihad Stadium, kde se Citizens dostali do
vedení už po 14 sekundách a hosty odeslali zpět na White Hart Lane s absolutní
potupou.
A pak je tu herní projev. Z výkonů svěřenců Portugalce
Andrého Villase-Boase mám pocit, že hrát fotbal bolí. Jakoukoliv kreativitu,
směsici pohybů, rychlé přihrávky nebo smršť centrů do pokutového území opravdu
nehledejte. Po řadě letních změn – především odchod Garetha Balea a množství
nakoupených fotbalistů – jistě chvilku potrvá, než se mančaft sehraje a utvoří
fungující celek. Ale sestava se za čtyři měsíce neustálila a výsledky ani dobrý
fotbal nepřichází.
V rovině jmen se zřejmě nejvíce trápí španělský forvard
Roberto Soldado. Dvacet šest milionů liber, které za něj přijala Sevilla, se
zatím nevyplácí ani trochu. Góly bezpochyby dávat umí, v loňské sezoně
jich ve španělské La Lize vyrobil dvacet čtyři. V barvách Spurs se mu
ovšem nedaří. V systému 4-3-3 se nedočkává podpory od záložní řady, na
hrotu je naprosto utopený a mezi přesilou obránců soupeře se rve o míče téměř
neustále zády k bráně. Víc si v Londýně určitě slibovali i od
Brazilce Paulinha, jemuž se na pozici středního záložníka nedaří plnit jeden z hlavních
úkolů – posouvat hru rychle kupředu.
V minulém ročníku Kohoutům utekla vstupenka do Ligy
mistrů až v posledních momentech a zdálo se, že letos konečně přijde
frontální atak. Nicméně realita je taková, jaká je, a na Ostrovech se začala řešit
otázka portugalského manažera Boase. Od vítězství v Evropské lize s Portem
v roce 2011 čeká na další úspěch a po nepovedeném angažmá v Chelsea musí
prokázat trenérské kvality. Perspektiva jeho kádru je obrovská. Talentovaní
fotbalisté (Eriksen, Townsend, Chiriches, Sandro) disponují velkým prostorem ke
zlepšení a i přes současné problémy můžou vystrčit růžky už v probíhající sezoně.
V následujících zápasech však musí AVB uvařit daleko chutnější pokrm než
dosud. Namísto dortu, jež bude postupně zdoben bodovými třešničkami, jsme totiž
zatím svědky pořádně nedovařené slepičí polévky...
Žádné komentáře:
Okomentovat