Nejcennější trenérská
židle v tuzemsku je opět obsazena; a ani to netrvalo tak dlouho, jak se
zprvu očekávalo. Měsíc po skončení neúspěšné kvalifikace o účast na světovém
šampionátu v Brazílii se uzavřela překlenovací doba Josefa Pešiceho a na trůn
usedl Pavel Vrba – muž, který za posledních pět let vytvořil mocné fotbalové
království v Plzni a jemuž téměř všichni poddaní věří, že něco podobného stvoří
i v českém reprezentačním světě. Pro samotného kouče určitě nebylo
jednoduché odhodlat se ke změně dresu, ale touha okusit novou výzvu
pravděpodobně nakonec převážila.
Snad Vrba dosáhne s národním týmem takových úspěchů, aby za
to všechny nepříjemné okolnosti, které provázejí jeho odchod z Viktorie Plzeň,
aspoň trochu stály. Ve zbytečně vyhroceném sporu rozumím oběma stranám: klub si
je vědom, že odchod jednoho z hlavních představitelů magického vzestupu
může značit cestu ke dnu; brzy padesátiletého Pavla Vrbu zase lákal kariérní
postup a nová motivace. Nikdo z nás neví, jaké pro a proti nosil trenér v hlavě a co se vlastně v posledních
dnech událo. Obě strany by se ale měly zachovat co nejmoudřeji – poděkování a decentní
rozlučku s fanoušky považuji za samozřejmost, stejně jako upřímné vyjádření
hlavního aktéra.
V novém roce pak definitivně začne nové období. Důležitým
úkolem pro uspokojivý start je nesporně výběr realizačního týmu. Křeslo
manažera se podle spekulací chystá pro Dušana Fitzela. Současný
sportovně-technický ředitel FAČRu již s Vrbou před lety spolupracoval a opírá
se o řadu zkušeností a odborných znalostí. Jenže klíčovější než obsazení bude
vymezení manažerových kompetencí a jejich vysvětlení směrem k veřejnosti.
U Vladímíra Šmicera totiž nikdo nevěděl, zdali zajišťuje objednávání týmových
večeří, přípravu nočních bojovek během soustředění, nebo pouze zdobí lavičku. Na seznamu
úloh rovněž leží volba asistentů. Josef Pešice a Tomáš Galásek se na první
pohled jeví býti dobrou kombinací – zkušený kouč plus začátečník s mnoha novými
vizemi a respektovanou hráčskou minulostí. Otázkou zůstává, jestli zrovna oni
dva umí tento koktejl namíchat a jestli by Vrbovi vůbec chutnal.
Dílčí kroky nicméně před březnovým přípravným zápasem s Norskem
vystřídají procesy zřejmě nejtěžší – výběr kádru. Lze očekávat, že zkušená osa
mužstva (Čech, Hübschman, Rosický) bude doplněna mladými bijci s předpoklady pro
rychlý a účelný fotbal, jaký známe ze současné Plzně. Budoucnost
reprezentace proto hledejme ve Václavu Kadlecovi, Vladimíru Daridovi nebo Bořku
Dočkalovi. Prostoru na zkoušení ale nebude příliš. Stačí vzpomenout na první
turnaj Michala Bílka, který proti týmům z hloubi výkonnostního pole zkoušel
tolik variant, až nakonec žádná nevyšla. Tím odstartoval vlny tlaku na svou
osobu a podobná situace by novému vůdci národního mančaftu rozhodně nevoněla. Široká
veřejnost na něj pár dní po jmenování nahlíží jako na spasitele, se kterým okamžitě
přijdou lepší časy. S nálepkou mesiáše je však každá chvíle složitější a nejsem si
jist, jak si s tím Vrba dokáže poradit.
Těžké dny čekají také úřadujícího mistra Gambrinus ligy.
Ačkoliv vedení svorně tvrdí, že četné úspěchy jsou dílem propracované filozofie
a dlouhodobého směřování klubu, ve zbytku sezony se ukáže, co odchod hlavního
trenéra s mužstvem udělá. Vytouženým a bezesporu ideálním nástupcem je
Luboš Kozel z pražské Dukly. Získat jej ovšem nebude vůbec jednoduché, a
pokud se to nepovede, jedním z aspirantů se asi stane současný asistent Karel Krejčí. Viktorií Plzeň ale rozchod s Pavlem Vrbou zamává a my, fanoušci českého fotbalu, doufejme, že něco takového – tedy odchod úspěšného stratéga – bude šéf asociace řešit za pár jednotek let. Až se zase budeme nad výsledky nároďáku
radovat a až jeho hra snese přísná měřítka moderní hry. Nesmírný vliv na další vývoj může mít
už samotný úvod nové éry!
Žádné komentáře:
Okomentovat