Vive le Tour!

Průměrný jedinec stráví dnešní odpoledne v tradičním červencovém duchu. Vzduchem zavane letní pohoda závěru týdne a odpočívat se bude na sto a jeden způsobů. Skupina 160 chlapíků ale prožije zcela jinou kratochvíli. Po 3 360 kilometrech a 21 dnech v sedle se peloton závodníků sveze po pařížském bulváru Champs-Élysées a ukončí 102. ročník Tour de France. S přihlédnutím k faktu, že bych měl problém ujet takovou štreku za tři týdny autem, si i ten poslední dobrodruh v pořadí zaslouží uznání za skvělý sportovní výkon.

Takového jsou totiž schopni jen borci obdařeni tvrdým tréninkem a nezdolnou vůlí. A na jejich počest se sluší utratit pár slov o této skvělé podívané. Tak trochu i proto, že od gauče rozumy padají samy; ale především kvůli neuvěřitelné přitažlivosti nejslavnějšího cyklistického závodu světa. Není náhoda, že od roku 1903 jeho konání zabránily pouze světové války; v ostatních letech Stará dáma vyplňovala svoji kroniku strhujícími příběhy (pravda, našlo by se i několik negativních) a sportovními zážitky. Letošní ročník nezůstal pozadu - ale o konkrétních jménech až o něco později…

Fanoušky totiž k obrazovkám nepoutá jen sport. Dlouhé etapy znamenají dlouhé přenosy - a při vší úctě, sledovat desítky minut v kuse pouze točící se galusky a kmitající stehna by mohlo vyvolat minimálně bolesti hlavy. A tak významnou roli hraje estetická podoba vysílání. Tady mají jednotlivé francouzské regiony a departementy co nabídnout. V rovinatých pasážích obdivujete nespočet zámků a hradů, Pyreneje a Alpy zase skrývají přírodní krásy první kategorie. Navíc si jako příležitostný hobby cyklista představujete, jaké by to bylo projet si tu či onu část Francie. Jen musíte zapomenout na jednu drobnost: totiž že úsek, který peloton prorazí za pět hodin, vám zabere plus minus dva dny.

Najmě pak ve velehorách, jimiž se musí sportovní hrdinové protrpět. Jmenujme Col du Tourmalet, Alpe d’Huez nebo třeba Col de la Croix de Fer, okolo něhož se letos jelo hned třikrát, a pak mnohé další – všechno vrcholky mající okolo 2000 výškových metrů. Horské dojezdy dělají závod, právě zde se odehrávají atraktivní souboje o žlutý dres pro celkového vítěze a na nejslavnější kopce se každoročně vydá fandit až milion nadšenců.

Přes výše uvedené se však o letošním vítězi rozhodlo paradoxně spíše v nížinách. Celkově druhý Nairo Quintana totiž v konečném účtování ztratí minutu a dvanáct sekund. Při pohledu zpět tento Kolumbijec uzná, že o drahocenný čas (přesně o minutu a půl) přišel v nevyzpytatelné rovinaté etapě krátce po startu klání. Jak známo, minulost neovlivníš, a z triumfu se tak bude radovat Chris Froome ze stáje Sky. Právě od zmíněné Quintanovy příhody měl třicetiletý Brit poměrně výrazný náskok před svými soupeři, a tak se s hodně velkou intenzitou a ne zrovna v dobrém hovořilo doslova o dominanci jednoho týmu, potažmo jediného cyklisty. V alpských přejezdech ovšem slabší chvilky neminuly ani Frooma. Četné ataky ostatních ale odrazil, v součtu dosáhl nejlepšího času, a škarohlídi by proto o jeho prvenství neměli pochybovat.

Sky se tak v šesté sezoně fungování raduje z již třetí výhry na Tour. Musím se přiznat, že projekt manažera Brailsforda je mi v lecčems sympatický. Úspěchy jsou postaveny na progresivním, vědeckém přístupu k cyklistice. Průběžně se testují nové materiály a vybavení, jezdci mají tréninkový program postavený na míru a důkladně se dbá na veškeré detaily, jež v konečném důsledku významně spolurozhodují. Přesto nastal moment, kdy se situace zdaleka nevyvíjela podle anglického plánu. Je to logické, protože ani bezedný balík peněz (podle serveru BBC se rozpočet pohybuje okolo miliardy korun) vám z lidí roboty neudělá.

V devatenáctém, předposledním alpském, dějství postihl lídra Frooma drobný defekt a přesně v ten moment zaútočil ve stoupání obhájce maillot jaune Vincenzo Nibali. Poškozenému se takové počínání nelíbilo a v cíli se hlasitě do svého soupeře opřel; jenže jaksi zapomněl, že dnes už tak trochu závodí i technika. Zvláště pak v jeho týmu, kde investují do vývoje různých vymožeností miliony.

Nibali ale pro Frooma zas takové nebezpečí neznamenal, a Brit si dnes se svými domestiky, jak velí tradice, ještě před příjezdem do centra hlavního města vychutná skleničku šampaňského. Týmoví kolegové novopečeného šampiona si poděkování prokazatelně vysloužili – ač se to nezdá, špičková silniční cyklistika je v podstatě týmový sport a lídři jednotlivých formací by se bez pomocníků zkrátka neobešli. Nás může těšit, že bublinky okusí i Leopold König. Češi vůbec byli v letošním ročníku hodně vidět – Roman Kreuziger coby spolujezdec celkově pátého Alberta Contadora, Jan Bárta jako pravý bojovník v únicích a Zdeněk Štybar dokonce v pozici etapového vítěze. I kvůli nim se vyplatí sledovat tento neobyčejný podnik.

Obrovský kolotoč vpodvečer dotočí svůj poslední okruh a šťastní sportovci pravděpodobně vymění sedla za luxus vlastní postele. Pod značkou Staré dámy nabídli jako každý rok mnoho ke koukání. Jedinečnosti a vzrušení není ve sportu nikdy dost. A tak – jestli to bude jen trochu možné – strávím příští rok alespoň část července zase u televize.

Vive le Tour! 

(Zdroj foto: wikipedia.com, talksport.com, alpedhuez.com)