Zítra se Slunce
chystá na extrémně dlouhou šichtu – jedenadvacátý červen je dnem letního
slunovratu a otec světla pobude na obloze přesně 984 minut, nejvíce
z celého roku. A troufl bych si říci, že přáním českého lidu je, aby na
nejdelší den navázala i stejně dlouhá
noc. Proč? Protože v případě vítězství Čechů ve čtvrtfinále fotbalového
EURA proti Portugalsku by opravdu bylo co oslavovat.
Nechci se uchylovat ke slůvkům jako „zázrak“ nebo „šok“,
která patří spíše do pohádek než k fotbalu, avšak případná účast mezi
čtyřmi nejlepšími evropskými celky se s klidným srdcem pisatele takovými
přívlastky označit dá. Nejdříve ze všeho ale toužím přispět svojí troškou do
mlýna ohledně (pseudo)kauzy Bosák vs. Klaus+Ochvat. Pán Hradu si
v nedělním rozhlasovém rozhovoru posteskl, že televizní experti nevěnovali
dostatečnou pozornost rozboru gólové šance z poslední minuty zápasu České
republiky s Polskem. Načež mu komentátor ČT Jaromír Bosák prostřednictvím
Twitteru s notnou dávkou ironie nabídl pozici hosta ve studiu. A o pár
desítek hodin později se od mluvčího prezidenta Radima Ochvata dozvídáme něco
ve smyslu, že by si „chytrý Bosák radši sám měl obléci kopačky a pomoci na
hřišti“. Poslední argument mi připadá přinejmenším hodně nesmyslný. Kritika
čehokoliv není a nikdy nebude podmíněna stoprocentním umem dané činnosti. Kdyby
tomu tak bylo, slovo kritika by jednoduše neexistovalo...
S takovým stavem věcí by byli spokojeni čeští hráči a
trenéři (však sami víte...); ale o tom až po konci turnaje. Teď všichni napjatě
čekáme na výkop úvodního čtvrtfinále mistrovství Evropy, jehož vítěz si zajistí medaili minimálně bronzového odstínu. Jak ji dostat do Prahy na
úkor Lisabonu? V první řadě je třeba ubránit Cristiana Ronalda.
Portugalsko disponuje silným mančaftem, jež má v každé řadě velice dobré
fotbalisty. Ale výkon křídelníka Realu Madrid ovlivňuje týmový projev ze všeho
nejvíc – buď je hodně kvalitní (když se Ronaldo trápí), anebo je hvězdný (když
Ronaldo září).
Úkol ubránit Ronalda leží na muži, kterému se doposud na
EURU povedlo úplně všechno – Theo Gebre Selassie. Jsem přesvědčen, že ho dovede
zdárně splnit; ovšem pouze za cenu omezení podpory ofenzivy. Právě tady může zítra
váznout snaha českého týmu o vstřelení gólu; stejně jako ve středu hřiště, kde kvůli
poraněné patě zřejmě podruhé za sebou nenastoupí kapitán
Tomáš Rosický. Proti Polsku ho trenér Bílek nahradil plzeňským záložníkem Danielem Kolářem a stejná volba se očekává i proti Portugalcům. Já osobně bych ale
vytáhl jinou variantu – Vladimíra Daridu. Nelze říci, že Kolář v sobotu zklamal,
jenže nic zářného také nepředvedl. Naopak Darida se o šanci přihlásil v přípravných
zápasech proti Izraeli a Maďarsku. Hru se v nich pokoušel rozhýbat,
nevolil alibistická řešení - což přesně je (především v reprezentaci) vlastnost
Koláře. Jediný argument proti eventuálnímu nasazení Daridy je jeho nezkušenost;
lidově řečeno se fotbalový lid bojí, aby se „z toho nepo...“. 
Tak či tak, rozhodnutí o konečném složení sestavy zůstává na Michalu Bílkovi. Pravděpodobně ničím nepřekvapí („vítězná sestava se nemění“),
byť je to, myslím, velká škoda. Na druhou stranu si přiznejme, že výkon proti
Polsku byl na současné poměry vskutku excelentní a nálada fotbalové veřejnosti rychle
vystoupala na vysokou hladinu. V posledních dvou letech ale pozitivní
ovzduší předznamenávalo pád. Snad to tak nedopadne zítra...
Žádné komentáře:
Okomentovat