pondělí 11. června 2012

EUROpoznatky - díl třetí: Už jen nahoru?

Angličany mám rád; považuji je za sice chladné, ale ve skutečnosti docela sympatické bytosti. Jenže v roce 2012 bych v jejich kůži být nechtěl, přinejmenším jedná-li se o fotbal. Od konce kvalifikace na právě probíhající EURO si musí připadat jako na horské dráze směřující strmě dolů, poslyšte: Wayne Rooney dostal disciplinární trest za nejzbytečnější faul roku (nesmí hrát v prvních dvou zápasech ME), kvůli neshodě s fotbalovou asociací rezignoval trenér Fabio Capello a nakonec přišla vlna zranění těsně před závěrečnou přípravou. Něco mi napovídá, že v Alžbětině zemi se k zahajovacímu zápasu v Doněcku vzhlíželo s mírnými obavami.

Nakonec to tak strašné nebylo. Tým vedený kapitánem Gerrardem remizoval s Francií 1:1 a do základní skupiny nevkročil ani pravou, ale ani levou nohou. Na fotbal se teda chvílemi koukat nedalo a nuda tlačila oči kamkoliv jinam, jen ne na obrazovku televizoru, avšak s ohledem na patálie před mistrovstvím Evropy může být Londýn a okolí spokojen. Nikdy není totiž příjemné měnit trenéra ve chvíli, kdy do vrcholu dvouletého cyklu zbývají čtyři měsíce. Jenže Fabio Capello už (oproti mnohým jiným...) nemá potřebu se držet na svém písečku za každou cenu a v únoru dobrovolně opustil křeslo na lavičce Anglie, jakmile po něm šéfové svazu požadovali odebrání kapitánské pásky Johnu Terrymu.

Kdyby byli bývali funkcionáři tušili reakci Capella, asi by v „kauze Terry“ nevyžadovali rezolutní řešení. Výběr nástupce italského stratéga se pořádně táhl a proces byl dokončen až na počátku května, kdy se do čela národního týmu postavil zkušený kouč Roy Hodgson. Kromě něj se dlouho spekulovalo o manažerovi Tottenhamu Harry Redknappovi, kterého však klub nechtěl uvolnit. Z Hodgsonova příchodu nepanovalo zrovna všeobecné veselí, vždyť před rokem neuspěl v Liverpoolu. Přesto jsem ho neodepisoval – do karet mu hraje, že největší úspěchy kariéry měl spíše s podřadnými týmy.

Přestože to možná zní krutě, právě v takové roli Angličané na ME odjížděli. Zvlášť když z uvedených důvodů chybí Rooney a po náročné sezoně se zranili někteří další původní členové kádru – Gareth Barry, Jack Wilshere nebo Gary Cahill. Při skládání zahajovací jedenáctky tudíž musel Hodgson improvizovat. Z prvního střetnutí proti Francii nelze přesně posoudit, jak se mu dařilo. Pouze občasné záblesky naznačovaly, že by působení Albionu v Polsku a na Ukrajině nemuselo být tolik zlé. Čas od času (zejména v prvním dějství) předvedli ofenzivní hráči pěkný a přímočarý útok – což je účinná zbraň pro týmy hrající ze zabezpečené obrany. S tou si Francouzi nevěděli rady.

Jen škoda pro Anglii, že těch brejků nebylo víc. Remíza 1:1 ale nic nemění na skutečnosti, že skupinu má Hodgsonův mančaft dobře rozehranou. S francouzským favoritem uhrál bod a teď ho čekají duely se Švédskem a s domácí Ukrajinou. V tom s největší pravděpodobností nastoupí i Wayne Rooney. Určitě bude hodně namotivovaný a výrazně svým spoluhráčům pomůže – bude se chtít ukázat a rovněž přesvědčit kritiky, že ho Hodgson nominoval oprávněně. Třeba pak, i s Rooneym v sestavě, pojede anglická horská dráha pouze nahoru.

Žádné komentáře:

Okomentovat