Tak ne... Při
sledování čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy se užuž zdálo, že alespoň
prodloužení český tým proti nebezpečným Portugalcům vybojuje, jenže gólová hlavička
Cristiana Ronalda ze 79. minuty postupové touhy hráčů se lvem na
prsou ukončila. A přestože Čechy dělil jediný vyhraný zápas od cenného kovu,
celé EURO můžeme hodnotit vcelku pozitivně.
I když jsem za poslední dva roky s lecčíms – a nebylo
toho zrovna málo - v českém národním týmu nesouhlasil, medaile pro výběr
Michala Bílka byla mým velkým přáním. Nakonec to nedopadlo, kritiku si ale
nechám na pozdější odstavce. Teď je prostor pro chválu. Třeba na bojovnost (byť
by měla být samozřejmostí) jsme dříve nebyli úplně navyklí, nicméně po
nepovedeném utkání s Ruskem z reprezentantů vyzařovala. Stejně si
počínali i ve čtvrtek večer ve Varšavě, ačkoliv celkově bylo Portugalsko jasně
lepší, vytvořilo si několik šancí a kromě prvních třiceti minut se téměř bez
přestání tlačilo k Čechově bráně.
A v podstatě pořád v tom měl prsty Cristiano
Ronaldo. V předzápasových prognózách se hodně spekulovalo, zdali ho kometa šampionátu
Theo Gebre Selassie uhlídá. Až na jeden moment (bohužel
gólový) se mu úkol vydařil. Ronaldo hrozil pouze uprostřed hřiště - právě odtud
si nebezpečně nabíhal za stopery Sivoka a Kadlece a vytvářel si pozice pro zakončení.
Na křídle byl neviditelný a nechal zde zářit levého obránce Fabia Coentraa,
jenž útočil s naprostým přehledem.
Směrem ke své bráně se tolik namáhat nemusel. Češi, opomeneme-li
oněch slibných třicet minut na začátku, se na polovině soupeře neohřáli moc často.
V sestavě znovu chyběl Tomáš Rosický, kterého oproti všem předpokladům
nenahradil Daniel Kolář, ale Vladimír Darida. Prosazoval jsem ho před zápasem a
stojím si za tím, že družstvu pomohl. Zaprvé lépe bránil, zadruhé se na rozdíl
od Koláře nebál vymýšlet a riskovat. Sice občas zkazil, jenže párkrát pěkným
způsobem založil hezkou útočnou akci.
Na Portugalsko však se svými spoluhráči nestačil. Rozhodně
ovšem nelze semifinálovou neúčast brát jako zklamání. Forma před ME
nebyla bůhvíjaká a ponurý herní projev pod koučem Bílkem se stal tradičním
terčem kritiky. Ano, zápas s Rusy nic světoborného nenabídl, avšak poté se
estetičnost výkonů rapidně zlepšila. A Portugalci jsou fotbalově úplně někde
jinde. Porážka 0:1 se proto nedá označit jako katastrofa; spíše naopak. Michal Bílek odvedl za uplynulé dva roky z výsledkového pohledu dobrou
práci: postoupil na závěrečný turnaj a na něm se dostal mezi nejlepších osm
celků – někam, kde rozhodně nebyl čekán.
Na hrotu útoku u toho všeho byl Milan Baroš. V zápasech
s Ruskem a Řeckem se vůbec nepředvedl, proti Polsku a Portugalsku zahrál minimálně
dobře. Rozhodně nejlépe za poslední dva roky. Situaci neměl jednoduchou, protože
kritické hlasy na něj mířily doslova ze všech stran. A my, fotbaloví fanoušci z Česka,
jsme si stačili zvyknout, že jakýkoliv náznak nespokojeného názoru berou
reprezentanti skoro jako urážku a projev odporu. Ale tak to není. Nikdo přeci
nemůže očekávat chválu po čtyřech obdržených gólech od Ruska. Tvrdá kritika týmu
naopak pomohla a vyburcovala Čechy až do čtvrtfinále.
Obávám se, že na víc v současné době český fotbal nemá.
Generace skvělých fotbalistů dávno na vrcholové úrovni nehraje a ti mladší
teprve dorůstají. Bílkovi se povedlo začlenit do sestavy hráče z české ligy
a vymačkat z nich maximum. Základ pro nadcházející kvalifikaci na
mistrovství světa je postaven; teď jen doufejme, aby se výkony a výsledky
reprezentace jen zlepšovaly. Třeba za pár let čtvrtfinále mistrovství Evropy bude
povinností a nikoliv takovým úspěchem, jakým letos bezpochyby je.
Žádné komentáře:
Okomentovat