Všechno špatně. Dvěma
prostými slovy se dá jednoduše zhodnotit výkon české reprezentace v úvodním
zápase mistrovství Evropy proti Rusku. Krutá prohra 1:4, kromě jediné branky v podstatě
žádná vyložená šance, chabá defenzivní činnost, nepříliš povedené individuální
výkony a také z mého pohledu špatně zvolená taktika – asi takto bych shrnul
hlavní body, které vedly k nepovedenému začátku šampionátu.
Nemusíme vůbec diskutovat o nepříjemnosti výsledku. Každá prohra
v zahajovacím zápase velkého turnaje bolí a dokáže zamíchat nejen vývojem
skupiny, ale i psychikou hráčů. O čtyřech obdržených brankách se už radši zmiňovat nebudu. Na sebevědomí nepřidá ani skutečnost, že Pilařův vstřelený gól
byl výsledkem ojedinělé kolmé přihrávky Jaroslava Plašila. Jenže předvedená hra
ve zbytku zápasu a taktika nepřizpůsobená soupeři a dané situaci vyvolává pesimistické
myšlenky a řečnické otázky: Kam zmizela kombinace (či alespoň její náznak) před pokutovým územím
soupeře? Proč ve Wroclawi absentoval v českých barvách pohyb bez míče? Kolik
času v přípravě věnoval trenér Bílek sehrávání obrany? A opravdu
si někdo z realizačního týmu myslel, že proti skvělému ruskému útoku lze nastoupit bez štítového záložníka s převážně defenzivními úkoly?
Do prvního inkasovaného gólu v patnácté minutě se
přitom dalo hovořit o slibném vstupu do utkání. Hrálo se na polovině soupeře, Rosického
parta držela míč a hledala cestu k vytvoření první šance. Útočné snahy v sobě ovšem skrývaly velké nebezpečí. Výše popsaná absence
defenzivního středopolaře vedla k mezerám mezi stoperskou dvojicí a
zbytkem týmu a dopředu sprintující krajní obránci zase dopřávali Rusům prázdná
místa na krajích. Ve volných prostorech poté došlo k několika přečíslením a
dvě rychlé branky v síti Petra Čecha byly rázem na světě. Kolikrát jsem měl
jen za první poločas pocit, že obranná čtveřice spolu hraje poprvé. I když... možná
tomu tak opravdu bylo. Podle všeho až den před zápasem se Michal Bílek definitivně
rozhodl o obsazení na postech stoperů (Hubník-Sivok). Nejprve totiž holohlavý
stratég počítal na pozici středního obránce s Michalem Kadlecem – což dokonce
potvrdil v rozhovoru před dvěma týdny – a přesto se ho nakonec rozhodl posunout
na kraj. A právě přes Kadlece proudila do vápna většina ruských šancí.
Tolik obrana. Útok si však nevedl o mnoho lépe; řekl bych,
že vlastně stejně. Nejprve se za nerozhodného stavu hnali před Malafejeva úplně
všichni, ke konci zápasu skoro nikdo. Po celou dobu ale bez pohybu. Před
odjezdem na EURO jsem z úst všech členů výběru slýchával o plánech na „pozornou
hru zezadu a bleskové protiútoky“. A kdy jindy by tento plán měl býti použit,
než když se hraje s nejsilnějším celkem ze skupiny A? Dnes jsme na stopu nějakého
brejku čekali marně. Naopak Rusové vždy a za každé situace věděli, kdy, kam a
jak si mají naběhnout.
Kritiku si rozhodně reprezentanti se lvem na prsou zaslouží
a v sobotních novinách jí bude hodně. Přesto nesmíme věšet hlavy dolů. Čechy
stále čekají ještě dva zápasy – v úterý utkání proti Řecku a sobotní střet
s domácím Polskem. I dnes se ve Wroclawi ukázalo pár jedinců v dobrém
světle. Petr Jiráček před nepochopitelným přesunem na pravé křídlo působil ve
středu zálohy (znovu „pouze“ směrem vpřed) dobře a Theo Gebre Selassie si na
kraji obrany říká o angažmá ve špičkovém evropském klubu. Za tři dny se k nim
ale musí přidat další spoluhráči. Pro úspěch potřebují společně vytvořit více
než jen jednu povedenou kolmici...
Žádné komentáře:
Okomentovat