Revoluce, evoluce, nová Sparta. Říkejme tomu, jak chceme, ale na Letné se něco děje. Nebo by aspoň mělo. První soutěžní zápas nového generálního sportovního manažera Jaroslava Hřebíka však příliš ze slibovaného nenaznačil. Oproti podzimu mírně obměněná sestava nejúspěšnějšího českého klubu v úvodním letošním utkání Gambrinus ligy porazila těsně Slovácko 1:0, nicméně nepředvedla žádné velké kousky z avizované moderní a progresivní hry. Přesto si nemyslím, že by měli fanoušci Rudých smutnit. Herní styl jednoduše nezměníte za dva měsíce a vše bude ještě nějakou dobu trvat. Finální produkt ovšem bude stát za to.
Nebudu zastírat svoji slabost pro Jaroslava Hřebíka. Pro mě je jedním z nejlepších trenérů na českém poli. Mám rád jeho názory, se kterými se nebojí otevřeně vystoupit před veřejností, a také prostředky, jimiž dovedl před několika lety Spartu do vyřazovacích bojů Ligy mistrů nebo loni českou reprezentaci do 19 let ke stříbrné medaili na evropském šampionátu. Důrazný presink, kombinační hra – takové jest příjemné pokoukání, jež povětšinou nabízela Hřebíkova mužstva. Někteří fanoušci ho právě za progresivnost a cestu proti proudu nemají rádi (což mě v Česku nepřekvapuje) a naopak mu zazlívají jeho „neschopnost vyjít s hráči“. Argument proti je nasnadě: Proč by se měl šéf starat o to, co si o něm budou myslet jeho podřízení. Hlavním úkolem hráčů má být především vyjít s trenérem, nikoliv naopak. Jestli se podaří Hřebíkovi na Letné splnit tento úkol, nemusí mít strach o budoucí výsledky.
A proto jsem považoval za dobrý krok bosse Daniela Křetínského, když se rozhodl Hřebíka angažovat. Chce vrátit svůj klub tam, kam dle všeobecného mínění patří – na český trůn a do Ligy mistrů. Je pravda, že načasování příchodu v době, kdy Sparta vedla českou ligu s náskokem šesti bodů, nebylo zdaleka ideální. Nemluvil bych ale o rozhodnutí, které vůbec nemělo příjít; spíš o cestě, na jakou se měl letenský klub vydat daleko, daleko dříve. Na jejím konci si všichni příznivci, samotní hráči a také majitel Křetínský představují vysněný průlom na evropské scéně. Jenže podobná ambice se může hrubě nevyplatit. Jestli budou všichni od Hřebíka čekat okamžitý úspěch, může se stát, že se proti němu fanoušci při prvním zaváhání obrátí.
Možná za to mohou i Hřebíkova sebevědomá prohlášení. Díky nim si teď všichni mohou s klidem myslet, že po třech zápasech bude Sparta každého soupeře vyprovázet ze hřišť rozštípaného na kousky. V opačném případě bude první na ráně nový generální sportovní manažer. Samotná slova Jaroslava Hřebíka bych ale nekritizoval. Každý trenér musí být určitým způsobem namyšlený (Karel Brückner, José Mourinho, Alex Ferguson...) a není na škodu stanovit si jasné cíle. Čím ambicioznější, tím lepší. Logicky se však dá usuzovat, že výsledky nepřijdou hned. Na Spartě je tudíž důležitá hlavně trpělivost. Projekt Plzeň také čekal na první úspěchy 2 roky a Pavel Vrba vyzkoušel skoro 50 hráčů, než začal sbírat vavříny na domácí a evropské scéně. Drobná paralela by tu byla, zásadní rozdíl mezi západočeským klubem a Spartou je v jednom důležitém faktu: Zatímco ve Viktorii budou rádi, když se vzhledem k odchodům a velikosti klubu do evropských pohárů ještě někdy podívají, na Letné se může Champions League klidně objevovat rok co rok. A příklady ze zahraničí ukazují, že to jde: Basilej, APOEL Nikósia nebo BATE Borisov. Nejprve je ovšem nutná tvrdá a dlouhá práce. Na Spartě by si tedy neměli zoufat, pakliže znělka nejprestižnější evropské klubové soutěže nezačne pravidelně znít hráčům v uších už od podzimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat