O druhém únorovém víkendu probíhal v Novém Městě na Moravě Světový pohár v běhu na lyžích. Jelikož jsem měl možnost se této sportovní akce zúčastnit jako redaktor oficiálních stránek závodu a při té příležitosti si projet krásně upravené běžecké trasy na Vysočině, zamyslel jsem se nad tím, proč běh na lyžích prohrává s o něco oblíbenějším sjezdovým lyžováním. Výsledek mého snažení si můžete přečíst zde:
Slovo prkno se dá vyložit několika způsoby – prkno na podlaze, prkno jako stavební řezivo, rýsovací prkno, skokanské prkno, surfovací prkno, žehlící prkno, divadelní prkna, prkna na hrudi dívky a všelijaká další prkna. Třeba prkno jako slangový výraz pro snowboard, sportovní pomůcku používanou na svazích osobami se stylovou bundou a slovníkem, který se třeba Vančurovi podobá zhruba stejně jako bujaré silvestrovské radovánky teenagerů poklidnému novoročnímu obědu s prarodiči, tetičkami a strýčky. Tolik má, myslím, že ničím zvláštním nevyvolaná, nenávist ke snowboardistům. Teď se ale pojďme věnovat dalším oblíbeným zimním pomůckám: sjezdovým lyžím a běžkám. Oboje jsou taktéž prkna. Kterou činnost by si měl vybrat aktivně žijící člověk jako hlavní zálibu během ukrutně dlouhých studených měsíců? Co ho nejlépe zabaví?
U mě vítězí jednoznačně běžky, a proto budu následující řádky věnovat obhajobě krásného sportu zvaného běžecké lyžování. Upřednostňuji ho třeba už kvůli tomu, že svah jsem díky absolutní neschopnosti mých rodičů (promiň mami, tati) sjet kopec zdolal poprvé až na lyžařském kurzu v sedmé třídě základní školy. Už tehdy jsem byl tvrdošíjný příznivec na první pohled jednotvárných a až příliš pravidelných pohybů ve stopě. Dlouho jsem argumentoval, že sjezdování je pro lenochy a že ujeté kilometry uberou více kalorií. Což je téma prvního odstavce: Běžkujte, abyste nemuseli hlídat postavu. Jenže... Teď už vím, že takový názor byl příliš pragmatický. Se začátkem své sjezdařské kariéry jsem zjistil, že vrhnout se obloukem z kopce dolů neznamená pro potné žlázy úplnou dovolenou. Když už jsme u mé premiéry na kopci, povím vám, jak vlastně probíhala: Už bylo řečeno, že nastala na lyžařském kurzu před dvěma lety. V Alpách jsem jezdil „šusem“, zatáčel tak, že jsem přitlačil rukou na koleno, a při tom s trapnými pocity zpracovával pozorování mých spolužáků a kamarádů a přátel a spolužaček a kamarádek a přítelkyň (však oni sami vědí), kteří mě z lanovky sledovali, smáli se mi a pokrytecky předstírali, že mi vlastně fandí. Věřte mi, že jsem se vážně dost zapotil. Přesto méně než na běžkách. 1:0.
Další PRO střídavého pohybu nohou ve sněhové peřině je krásná příroda. Průměrných deset kilometrů v krásných stopách někde mezi stromy vás duševně uspokojí a naplní natolik, že pak už nemusíte dělat zhola nic. Neznám člověka, jenž by se netěšil z umění, jaké snad ve všech horských oblastech vytvořila matka příroda. Navíc tras pro běh na lyžích je spoustu: při týdenní dovolené jemu zasvěcené se vám ani nemusí stát, že jeden úsek projedete víc jak dvakrát. Zato při sjezdovém lyžování, mluvě o českých pohořích, za jediný den objedete téměř každý centimetr čtvereční v celém středisku minimálně třikrát. 2:0. A nezoufejte, jestli se bojíte, že na běžkách neumíte. Já, ačkoliv mám naježděno docela dost, také nejsem příliš zdatný. I nešikové mají možnost hluboké seberealizace, vyznačené trasy bývají dostatečně široké. Což je něco pro mě, tudíž jsem objevil nový sport – alternativní běžecké lyžování.
(Abych ho mírně ozřejmil, připravil jsem pro vás krátký slovník alternativního běžeckého lyžování:
Jízda mezi stopou – začal jsem záměrně na rovném terénu. Během běžkování se musíte hodně soustředit na souhru rukou a bicepsů a hlavy, což někdy vyústí v situaci, při níž zapomenete na nohy a i v krásně upravené stopě se ocitnete jednou lyží vně. V tu chvíli se ve vašem mozku rozeběhne myšlenkový proces, v jehož rámci uvažujete, kterak se o vás budou vyjadřovat o něco málo šikovnější sportovci, kterým jste rozbil stopu. Až si v duchu projdete všechna vulgární slova, co existují, zkuste se po lehoučku do stopy a ke klasickému stylu vrátit.
Stromeček na rovině – běžecké lyžování má jednu nádhernou, avšak zrádnou výhodu. Brzy máte pocit, že vám vlastně úžasně jde a že Lukáš Bauer by se vás stěží udržel. A tak zkoušíte přejít na volný styl, který je ještě o něco rychlejší. V televizi vypadá naprosto jednoduše, nicméně praxe zas tak snadná není. První pokusy pak vypadají, jako by jste jel stromečkem na naprosto bezkopcovitém prostoru. Řešení je opět prosté – přejděte zpět k parodii na klasiku.
Polopluh – přestože mám běžky raději než sjezdování, nevyhnu se momentům, kdy se musím i na úzkých lyžích přesunout o pár výškových metrů níž. Jelikož můj pluh ještě není zdaleka tak dokonalý, brzdím jen jednou lyží – rovná se polopluh.
Alternativní brzdění – s polopluhem souvisí i poslední bod slovníku. Jakmile jedete směrem dolů a nevíte, jakým způsobem zastavit, vzpomeňte si na mě a postupujte takto: Nejprve zkuste první mnou patentovanou variantu. Opírejte se hůlkami o sníh, co nejrychleji to jde. Jestli vám takový styl, docela nepohodlný pro hůlky, nevyhovuje, spadněte. Hoďte sebou o zem a nic se vám nestane, bílá vrstva je většinou ideálně měkká.)
Vidíte, že běžkování je opravdu pro každého. 3:0.
Kde jinde poznáte krásnou přírodu a získáte víru, že jste udělali něco víc pro své tělo, než kdybyste se „jen“ vozili z kopce? Jaký jiný sport můžete provozovat, aniž ho dokonale umíte? Zápas skončil jasným vítězstvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat