Škola umí potěšit

Jsou města a města. Některá historická s tolika památkami, že se snad ani za týden všechny obejít nedají, jiná zase taková, kde je nejstarší budovou zapadlý kiosek na předměstí. Oba dva typy měst jsem zvládnul navštívit v sobotu, na počátku mé krátké dvoudenní cesty po Londýně a okolí.

Cílem výletu byl...fotbal! Hlavním bodem mé inspekce po městě, které se snad ještě probouzelo z kocoviny po královské svatbě, byl nedělní šlágr Premier League mezi Arsenalem a Manchesterem United na slavném stadionu Emirates. Nicméně když jsem seděl v letadle směrem na letiště Heathrow, byla ještě sobota, a tak jsem mohl projít i jiná zákoutí monstra jménem Velká Británie. Moc do kouta jsem se tedy nedostal, abych pravdu řekl, protože jsem zůstal víceméně v okolí hlavního města, ale zajímavé toulky to rozhodně byly – nejprve Milton Keynes, dvousettisícové město 80 kilometrů od Londýna, a posléze Oxford, univerzitní město s dlouhosáhlou historií.

Výlet však začal už brzy ráno. Budíček v době, kdy si většina populace užívá spánku a ručička na hodinkách se sotva plíží k dokončení šestého okruhu, opravdu nemusím, ale dá se překousnout. Letadlo prostě nepočká. Let byl klidný, sedačka pohodlná, dokonce se dlouho zdálo, že bychom mohli v Londýně dosednout až o půl hodiny dříve. Jenže v době přibližování nám kapitán oznámil, že si z důvodu velkého provozu budeme muset zakroužit. Pro jistotu jsme si oblouk nad anglickým hlavním městem „dali“ dvakrát. Třeba pilot slíbil manželce, že zamává domů, a správné okno našel až napodruhé...

Ne že bych z čekání na přistání měl velkou radost, ale měl jsem alespoň možnost pozorovat ze vzduchu všechny možné stadiony, které se v Londýně nacházejí. Bíle zářící O2 Arena, Olympijský stadion těsně před dokončením, poté fotbalové Wembley či domov fotbalistů Arsenalu Emirates Stadium. Nakonec ty dva okruhy nebyly zas tak k zahození. Hned po příletu jsme směřovali přes Londýn do města Milton Keynes. Jestli vám název nic neříká, nezoufejte. Nemusíte se bát, že jste doteď nevěděli o existenci nějakého významného města. Jedná se o obyčejné a nezajímavé městečko, které vzniklo spojením několika menších. Pamětihodnost? Žádná. Jediný důvod, proč jsme obětovali dvě hodiny cesty autem k městu ležícím severně od Londýna, je přítomnost mého pilně studujícího bratrance právě  v tomto městě. Příjemným zjištěním (kromě setkání s rodinným příslušníkem) bylo utkání třetí anglické ligy mezi domácím Miltonem Keynes a Notts County FC – viz článek.

Mimochodem – našel jsem něco, co by feministkám udělalo velikou radost. Zhruba desítku míst u hotelového parkoviště zdobil nápis „Reserved for Lady Guests Only“, tedy příkaz, aby zástupci mužského pohlaví přenechali tato místa jenom parkujícím dámám. Za jakým úmyslem tam cedule stojí, jsem nepochopil, možná snad jsou ta místa širší...

Radcliffe Camera

Po velice zajímavém utkání přišel výlet do města, které jsem zmiňoval na začátku – Oxford. Po celém městě jsou rozprostřeny koleje pro více jak dvacet tisíc studentů. Nejedná se o žádné staré paneláky, kde jsou studenti mladší než všechnen nábytek, jak je tomu leckdy v Česku, ale o nádherné, historické budovy s anglickým pažitem uprostřed. Bohužel jsem nemohl nahlédnout dovnitř a zhodnotit bydlení nejen anglických studentů. Kousek od centra města se také nachází Radcliffe Camera, nádherná, víc jak tři sta let stará budova, která je dnes sídlem Vědecké knihovny Johna Radcliffa. Příjemným překvapením pro mně byl také park poblíž středu Oxfordu. Nádherný zelený trávníček (jak jinak), uprostřed dvě hřiště pro kriket, po krajích relaxující obyvatelé a studenti. Odpadky? Nikde, i když jsem hledal, jak nejlépe umím. Když se přidal i výborný steak a vynikajicí točená zmrzlina, spokojenost nekladla meze. Jak příjemné umí být město, ve kterém hlavní roli sehrává škola.