Mimo jiné jako „prostor pro kulturu sebepoznávání cestou hry, řeči, pohybu, hlasu, tance, čaje, zvuku, tajemství a času“ se na svých webových stránkách představuje Divadlo Kampa. Pokud bychom měli pokračovat v citacích, následuje: „V srdci Prahy stojí krásný dům, pod jeho okny teče řeka Vltava. Ať jste našli cestu jakkoliv, přes lávku, či cestou malebných uliček, vítejte u nás.“
S celým textem by se bez výjimky dalo souhlasit. A také ihned upuste od představy, že v divadle se vždy jenom hraje divadlo. Kromě jeviště se v podkroví budovy také nachází prostor, jenž je určen pro různé workshopy a semináře. Ke zmíněné činnosti sebepoznávání se tedy pak řadí například čínské léčebné cvičení, seminář Jógy smíchu nebo večer nazvaný Tanec koček. Podobné a mnohé další programy nabízí Divadlo Kampa od zaří 2010, kdy ho otevřel Jaroslav Dušek, slavný český herec a patron, režisér a hlavní tvář divadla v centru Prahy. S námi se o divadle a hlavně o své práci bavila jeho ředitelka, vystudovaná architektka Klaudie Kovářová. Drobná třiatřicetiletá máma malé dcerky při rozhovoru jako by splňovala charakteristiku typickou pro ženu v Kristových letech – v práci neví co dřív. Pro samotné Divalo Kampa je to ovšem jedině dobře.
Je tedy vaše práce časově náročná?
Je velice náročná, je třeba se jí věnovat vlastně pořád, a proto se také prolíná s osobním životem. Musíte totiž být v centru dění oběma nohama. I přesto je to pro mě práce plná, zjemněná a s mnoha překvapeními. Naše divadlo je dosti specifické tím, že není jenom divadelní, ale že se zde odehrávají další zajímavé věci, a tak mi přináší hodně radosti. Baví mě být součástí speciálního divadla, které kromě představení nabízí i různé další akce pro děti i dospělé.
Jak jste se dostala k práci zde v Divadle Kampa?
Celý příběh začal na základě rozhovoru a vyzvání Jaroslava Duška, který zaštiťuje celý projekt. Pan Dušek oslovil mě a mojí spolupracovnici Michaelu Formanovou, abychom mu pomohly s provozem divadla. Teď už zde pracuji druhým rokem.
Byla jste i předtím součástí umělecké sféry?
Nebyla jsem součástí divadelní scény, mým původním zaměřením je architektura, kterou jsem vystudovala. Až pak jsem se dostala k divadlu.
Zmínila jste, že se Vám líbí netradiční projekty divadla. Jak se k nim jako instituce dostanete?
Je třeba dát prostor každému, kdo přinese zajímavý návrh. Na všechno je ale potřeba dlouhá doba, abychom zjistili, jak se workshop nebo například představení líbilo. Zvláště u divadelní hry je důležité plné jeviště i u dalších repríz.
A co za projekty dále plánujete?
Tento rok budeme oživovat jeden projekt, který není zdaleka divadelní. Jedná se o cyklus přednášek určený zejména pro rodiče, pedagogy a obecně pro lidi, kteří se zabývají výchovou dětí. Cyklus se jmenuje „Škola života“. Funguje tak, že každý měsíc proběhne jedna nebo dvě večerní besedy na nějaké téma, které se týká alternativních a méně známých způsobů výchovy a vzdělávání. Řešíme problém, jak s takovým velkým fenoménem nakládat. Večera se vždy zúčastní několik zajímavých a zainteresovaných diskutujících. Loni se moderování ujal Jaroslav Dušek, letos ho pravděpodobně obstará Ilona Csáková. Takové večery se poté vždy mění v celovečerní a celonoční diskuzi (smích). I tím je celé Divadlo Kampa zvláštní a speciální.
Žádné komentáře:
Okomentovat