Už jen tři dny zbývají do veledůležitého kvalifikačního utkání české reprezentace ve skotském Glasgow. Pokud si chce národní tým zajistit účast minimálně v baráži o evropský šampionát, musí jednoznačně vyhrát. Před rokem se svěřenci trenéra Bílka dlouho s urputně bránícím soupeřem trápili, ale nakonec zvítězili 1:0. Letos budou muset doufat, že Skotové opět před svoji bránu zaparkují autobus. Situace v českém reprezentačním fotbale je totiž zoufalá. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit v srpnu, kdy se generálka v Norsku opravdu „povedla“. Češi prohráli 0:3. A problémů ještě přibylo...
Onen přípravný zápas jsem sledoval během dovolené v restauračním zařízení v kyperské Agia Napě. Do hospůdky dorazila i partička Norů, kteří si krásně zpříjemnili i tak krásný mořský vzduch. Už dlouho jsem se tolik nestyděl za to, že jsem Čech. Při odchodu jsem si domýšlel, co si o mně a o českém (moravském a slezském) fotbale asi tak vyslanci ze země fjordů myslí. Hra bez systému, výkony špatné, ani náznak kreativity od Rosického s Plašilem a trápící se Baroš na hrotu. Jediný, kdo obstál, byl gólman Petr Čech, který se díky pár důležitým zákrokům zasloužil, že si on ani jeho spoluhráči nepřivezli necenný suvenýr – „bůra“. V konečném důsledku to tak vlastně dopadlo ještě dobře.
Jenže Čech bude ve Skotsku chybět. Při tréninku si totiž poranil vaz v koleni. A trenér Bílek teď řeší, koho nakonec mezi tři tyče postaví; zdali Jaroslava Drobného, nebo Jana Laštůvku. Oba dva lovili o víkendu míč ze své sítě přesně čtyřikrát. Přesto bych se stavěl spíše na stranu gólmana Hamburku. Přece jenom už odchytal víc, navíc tomu není tak dávno, co s Herthou útočil na bundesligový titul a o rok později dělal, co mohl, aby se výbornými zákroky nakonec neúspěšně pokusil zachránit berlínský klub v nejvyšší soutěži. Jedna věc mi však není jasná – proč Bílek nevyužil přípravné zápasy (od začátku kvalifikace měl k dizpozici čtyři) k vyzkoušení brankářské dvojky a trojky? Petr Čech i přes svoje kvality není Superman a nedalo se spoléhat, že se nikdy nezraní. Navíc odehraje z celého českého nároďáku suverénně nejvíce klubových zápasů za sezónu a sám by raději přivítal odpočinek místo daleké cesty do Japonska či třídenní akce se zápasem v Norsku. Právě v Oslu mohl jeden poločas odchytat Drobný a druhý Laštůvka. Hned bychom my a hlavně Bílek věděli, na čem jsme. I za cenu ještě většího přídělu.
Ani obrana nepředvedla skvělý výkon, ale v Glasgow bych přesto nasadil už osvědčenou čtyřku s Hubníkem a Sivokem uprostřed a Pospěchem a Kadlecem na krajích. Jediného muže v záložce obránci při čtení nominace postrádám – Františka Rajtorala. Podle mého je mladý exostravský hráč nejlepší pravý obránce ligy, a i přesto, že by se do sestavy asi nedostal, se jedná o velký příslib především do budoucna.
Posuňme se ale v čase opět k sobotnímu zápasu se Skotskem a ve výběru České republiky o jednu řadu dopředu, do zálohy. Osobně bych zvolil rozestavení s pěti záložníky a jedním hrotovým útočníkem. S defenzivnějšími úkoly ve středu hřiště by zkušenému Hübschmanovi mohl pomoci bojovný Petr Jiráček, který se současně honosí opravdu dobrou formou. Úlohu ofenzivního středopolaře bych svěřil Tomáši Rosickému. V posledních zápasech českého týmu ukázal, že kraje pro něj nejsou pravým místem, nicméně jako tvůrce hry by ještě, i přes všechny své problémy, mohl pomoci. S útokem by mu v záložní řadě mohli pomáhat Plašil a Kolář. O prvně jmenovaném, opoře Bordeaux, není pochyb; Daniel Kolář se zase prezentoval dobrými výkony v obou zápasech plzeňského mančaftu s Kodaní.
V útoku bych jako jediného hrota nasadil Davida Lafatu. Již dlouho jsme neměli útočníka, který za pět zápasů v lize vstřelil osm gólů. Mimochodem, to ho v současné době dělá děleným nejlepším střelcem všech evropských soutěží, které hrají systémem podzim-jaro. Davidu Lafatovi skutečně do brány nyní padá skoro všechno, což se v sobotu může opravdu hodit. Dlouhodobá útočná jednička Baroš totiž letos neodehrál ani jeden soutěžní zápas, tudíž si zatím nepřipsal žádný gól. V úvahu také připadá Tomáš Pekhart, který dal v prvních dvou zápasech Bundesligy za Norimberk dva góly. Konečné rozhodnutí leží na trenéru Bílkovi. Kromě sestavy je ale také důležitý systém hry a taktika. Na mistrovství Evropy do devatenácti let ukázal Jaroslav Hřebík, že za jediné kvalifikační období lze vypiplat přesný a fungující stroj. Kouč reprezentačního áčka by to měl umět také. Na tvoření kádru měl téměř dva roky a teď přichází zápas, kdy je potřeba vše zužitkovat. Horší je, že jsme zatím nemohli vidět žádný náznak. Že Bílek nebyl schopen vtisknout mužstvu žádnou rozeznatelnou tvář. Pokud nastane porážka, kvalifikace na Euro bude o velký kus těžší. Hlavní odpovědnost samozřejmě ponese trenér. Ten trenér, kterého si zase při jmenování vzal na osobní odpovědnost bývalý předseda Českomoravského fotbalového svazu Ivan Hašek. Kde je teď Ivan Hašek, to víme všichni.
Je jasné, že Bílek udělal za celý kvalifikační cyklus mnoho chyb. Kromě mnou zmíněných opomíjení brankářské dvojky a trojky v přípravných zápasech či předváděné hry bez ladu a skladu se dá zmínit mnoho dalších. Jako typickou z nich můžu zmínit třeba povolání Petra Jiráčka. Jiráček podává dlouhou dobu velice vyrovnané výkony, dobře hrál i na jaře. Přesto se ho rozhodne povolat až poté, co mu to poradí všechna možná periodika v Česku. Takové problémy a kritiky se teď musí nechat ležet. Všichni fanoušci českého nároďáků by měli věřit, že postup na Euro fotbalisté „nějak ukopou.“ Jestli ne, trenér Bílek by měl být okamžitě odvolán. Reprezentanti byli i nyní na srazu dotazováni, zda si uvědomují, že svým způsobem bojují také za svého kouče. Svorně tvrdí, že ne, že hrají za sebe a za český fotbal. Přejme si, aby to byla pravda. Samotný trenér měl totiž dost času na to, aby bojoval hlavně sám za sebe. Zatím neuspěl. A výsledek řešme až v sobotu po utkání.
Žádné komentáře:
Okomentovat