Z hlediska energetického
stavu organismu jsou dny a dny. V některých z nich o vás únava ani
nezavadí a máte pocit, že prorazit zeď hlavou je zhruba stejně snadné jako
koupit si chleba. Jiné, mnohem nepříjemnější dnové vás ovšem obalí štiplavým odérem
a udělat tři kroky za sebou si žádá obrovské přemáhání. Právě druhý případ jsem
si dnes vyzkoušel na vlastní kůži. Nohy ztěžkly, pusa zívala na plné obrátky a
cukry tak nějak došly. Už první ze šesti dnů poznávání druhého největšího španělského
města Barcelony mě málem zdolal – ale záchrana, zaplaťpánbůh, přišla včas…
První kilojouly z útrob mého těla odebral sedmihodinový
cestovní maraton. Ze všech známých procedur (počínaje odbavovací a konče orientační)
vybírám přepravu rychlovlakem z barcelonského letiště do centra katalánské
metropole. Nesmírnou výhodou pro dorazivší turisty je časová výhodnost tohoto
spojení, ve vagónu strávíte pouhých devatenáct minut. Jenže pokud máte smůlu
(třeba jako já), stejnou dobu si počkáte jen na příjezd soupravy do stanice.
Inu, peníze jsou peníze a při plánování provozu pravděpodobně dostala přednost
efektivita před pohodlností pasažérů.
Že bych nějakou jó pohodlnost čekal od našeho ubytovacího
zařízení, se taky dvakrát tvrdit nedá. První kontakt však proběhl vcelku
hladce. Na vřelá objetí, či dokonce nějaké erotické souznění sice nedošlo; náš
vztah bude spíše připomínat manželství po třiceti letech. Občas se na sebe
s hostelem Alberguinn zle zamračíme, drobnou hádku taky vyloučit nelze,
ale hlavní parametr – přežít – takřka s lusknutím prstu splníme. Jen pevně
věřím, že na konci naší symbiózy nenatáhnu nohy v rakvi, ale na domovském
lůžku.
Významným plusovým bodem zajisté jeví se býti poloha
hostelu. Pár minut chůze od mého bydliště pro následujících šest dní se nachází
dopravní uzel Sants, odkud se
dostanete snad úplně všude; vyjma Tramtárie a Kardašovy Řečice. I když, možná i
tam; s těmito destinacemi zatím jaksi nemám potřebné zkušenosti. Plaza de Catalunya nicméně v dosahu
terminálu (konkrétně linky L1 zdejší podzemky) leží stoprocentně.
První kroky v rámci tohoto obrovského prostranství nás
zavedly mezi dvě fontány, které chrlí litry vody, a aby jim snad nebylo smutno,
dohlíží na ně hned několikero pozoruhodných soch. Kromě umění nabízí Náměstí
Katalánska rovněž metry čtvereční zeleně nebo plochu pokrytou jedinečnou
mozaikovou dlažbou. O pár desítek let později než krásné památky svůj prostor obsadila komerce. V okolních
historických budovách tak našly svá sídla kupříkladu španělské banky, dráhy,
několik hotelů anebo známý obchodní dům El
Corte Inglés.
Opravdovým fanynkám a fanouškům (pakliže si někteří muži
libují v pravidelném snižování objemu svých peněženek) utrácení budiž
doporučeno přesunout se o kousek níže, blíže k Baleárskému moři. Tisíc
tři sta metrů dlouhá třída Rambla
spojuje dost možná nejdůležitější místní náměstí s pobřežím a nezklame
snad žádného jedince, bažícího po naplnění nákupní tašky měkkým či ještě měkčím
zbožím. Vážně netuším, jestli tady ceny rostou zleva doprava, ze shora dolů, ze
severu na jih či od západu na východ.
Jenže hřešit se má a na cestách zvlášť. Hladina únavy
nebezpečně vzrostla, a když hodiny ukazovaly něco po deváté, začala si o
snížení říkat dost výrazně. A ruku na srdce, ať už si o hnědém nápoji s červenou
etiketou myslíme cokoli, řada z nás se o něj ve stavech energetické nouze
ráda opře. Alespoň v životě mé skromné maličkosti čas od času nastanou chvíle,
kdy ke štěstí opravdu stačí jen třetinková plechovka. Protentokrát jsem do
košíku ještě přidal vynikající čerstvou bagetu, jíž zdejší regály doslova
přetékají – není divu, že svět ihned nasadil usměvavější emotikon. (Jako další
kulinářský zážitek bych označil klobásku chorizo,
která v chuťových pohárcích zanechá nezapomenutelné vzpomínky; nezbývá než
vřele doporučit.)
A pak, posilněn a vybaven, nastal čas na vzdělávání v oblasti
rejdařství. První možnost prohlédnout si zdejší přístav se mi nabídla už při
odpoledním přistání, kdy se Airbus A319 Českých aerolinií doslova dotýkal kapitánských
můstků, více či méně naplněných kontejnerů a obrovských, mrštných jeřábů. Ale
zdejší marina se nenese jen ve znaku
nákladní dopravy; parkují tu i luxusní plachetnice, vyhlídkové lodě a historické
kousky.
Člověk až litoval, že se k vlnám dostal až v pozdně
večerních hodinách, kdy alespoň minimální viditelnost zajišťovalo pouze
přilehlé obchodní centrum. Ano, slyšíte správně. Nejen mola a rampy patří do
základního vybavení devátého nejvytíženějšího evropského přístaviště. Za více
než dvě tisícovky let, kdy se plní jeho kronika, se stačilo vytvořit komplexní
obchodně-průmyslové centrum, na které dohlíží námořník - sportovně řečeno - světové
extratřídy.
Vždyť kdo jiný než Kryštof Kolumbus může s velitelskou grimasou
kontrolovat tisíce cestujících a tuny nákladu, které se zde ročně protočí. Jeho
památník je vztyčen na samém konci několikrát zmíněné třídy Rambla a uchvátí
svojí monumentální výškou. Šedesát metrů nad okolním povrchem spokojeně postává
objevitel Ameriky (nefouká tam na něj?) a, podržte se, ukazuje někam směrem na
Afriku. Právě tato geografická nedokonalost někdy poslouží k pobavení místních;
těžko však říci, zdali by to Kryštofovi nějak moc vadilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat