Anglický zápisník: Den šestý – Krása s trochou nostalgie

Všechno jednou končí, počínaje lidským životem, konče třeba školním rokem. S tímto faktem se nedá nic dělat, ačkoli se vám to mnohdy zdá přinejmenším hodně zlé či smutné (nemluvím o konci školního roku). S koncem našeho zájezdu do Anglie na tom naštěstí tak dramaticky nejsme, přesto jsme po desáté večer britského času přístav Dover opouštěli s nostalgickými výrazy. Zážitků bylo mnoho, další z nich přišly v poslední den, slunečnou sobotu, kterou jsme strávili celou v Londýně.

Nejprve přišlo rozloučení s rodinami. Pokoje čisté byly, jídlo až na drobné výjimky také. Nebylo si na co stěžovat, tak se jen omluvit za občasný hluk, který pochopitelně čtveřice chlapců pubertálního věku vytvořit umí, a pak jsme už s plnými kufry vyrazili autobusem pod nám dobře známé London Eye. Odsud je to již kousek k Westminster Bridge, za ním již leží mnoho londýnských historických památek - Big Ben, Westminster Abbey, Buckingham Palace, Trafalgar Square. Ovšem ještě než jsme přešli z jednoho břehu Temže na druhý, přepadl nás na mostě televizní štáb, jež se chystal natáčet na řece. Nevíme přesně, o co šlo, možná nějaká reklama, možná seriál či film. Naše úloha měla spočívat ve vytvoření obyčejného komparsu. Měli jsme se tvářit přirozeně a sledovat dění na řece. Centrem onoho „dění“ byl muž, který chodil po vodě. Jediným háčkem jeho umění bylo umístění dost dobře viditelné lávky pod vodou. Nakonec ho odchytila policie. Vzrušením pak asi měla být nehoda zaviněná najetím člunu strážců zákona na zmíněnou lávku. Opravdu nevím, v čem bylo kouzlo celé akce. Vlastně ani vědět nechci. Upřímně řečeno, je mi to jedno. Spíše mě zajímaly krásy Westminsterského opatství, do kterého jsme se vydali hned poté. 

Dějiště mnoha oficiálních událostí královské rodiny – například korunovací, svateb nebo pohřbů – nabízí spoustu krásných prostor. Hlavní loď chrámu je krásná sama o sobě, svou velkolepostí převyšuje všechno v dalekém okolí. Až docházejí slova. Prostě nádhera! Nechci se opakovat, přesto musím tvrdit, že je fanscinující, jak může člověk něco tak jednoduchého a pěkného vytvořit. Další na programu pak byla ve dni plném záření otce světla procházka okolo zajímavých míst Londýna – St. James Parku, Buckinghamského paláce a Trafalgar Square. Pobyt v centru skoro osmimilionové metropole jsme zakončili na Oxford Street.

Poslední atrakcí měl být výlet na Greenwich. Ze středu města to není k nultému poledníku co se týče vzdálenosti úplně blízko, a tak se jako nejrychlejší cesta jevila řeka. Zdejší loď je součástí hromadné dopravy, v centru měla hodně zastávek na krátké vzdálenosti, později už ale kapitán rychlost svého plavidla pořádně navýšil. Je zážitkem z nejkrásnějších vidět domečky či menší bytové stavby poblíž Temže. Opravdová pastva pro oči.

Na Greenwichi, ještě pod menším vrškem s Královskou observatoří, jsme nejdříve nechali odpočinout naše nohy během půlhodinky strávené válením se v místním parku. Člověk je tak nějak šťastný sám ze sebe, z krásy okolního prostředí, z naplno svítícího sluníčka... Přece jenom jsme se ale jednou zvednout museli. I když se mi na zelené travičce opravdu neuvěřitelně líbilo, dodnes bych tam asi sedět nechtěl. Snad mi však nějaký piknik v greenwichském ráji ještě někdy vyjde.

Mé zvednutí z trávy, navíc s pocitem blížícího se již zmíněného výšlapu, chvilku trvalo, avšak nakonec dostavilo se. Výstup ke Greenwichské královské observatoři nakonec nebyl oproti očekáváním příliš strmý a náročný. A rozhodně stál za to, co se nahoře zjevilo: krásný výhled na Millenium Dome, obrovskou stavbu, v níž je umístěna londýnská O2 Arena; na řeku Temži, kroutící se východní částí hlavního města stejně jako had při lovu; nebo na část London Eye, které se proměnilo na horizontu v malinkou tečku. Neznám tolik přídavných jmen, abych popsal stav nálady při podvečeru plném slunečního světla na Greenwichi. Jen vím, že všechny jsou synonymy ke slovu úžasný. Tato „extáze“ byla také poslední, kterou jsem ve Velké Británii zažil. Pak už nezbývalo nic jiného, než nasednout do autobusu, zamávat Anglii a nabrat kurz Praha.

Tímto končí také seriál mých cestopisných blogů z Londýna a okolí. Během celého týdne jste trhali rekordy návštěvnosti, což mě velice těší. Doufám, že se vám mé články líbily!

Omlouvám se za pozdější umístění posledního článku na web a také za drobné chyby v textech během týdne