Cyklisty jsme spatřili poprvé již v chladné pondělní ráno v Hyde Parku jezdit po stezkách a cestách k tomu určených. Hned jsem si jako občasný rekreační jezdec říkal, kolik takových možností máme v matičce Praze. Moc jich nebude. A po silnici se spousta lidí bojí, protože individuí, která si honí ve svých autech ega, je stále hodně. V anglickém hlavním městě se ale nikdo nebojí. Mezi dvěmi křižovatkami na vzdálenosti okolo tří set metrů jich potkáte třeba deset. Mnohdy jsou rychlejší než samotný vehikl s motorem. Myslím, že kdybych vyskočil z našeho autobusu, byl bych na naší cílové adrese, Shakespearovském divadle The Globe, daleko dříve.
Ano, divadlo The Globe. Přesněji řečeno jeho téměř patnáct let stará rekonstrukce. Prý je naprosto přesná. Do repliky tribun jsme usedli v momentě, kdy na jevišti probíhala zkouška hry, jež v nejbližších dnes podle naší milé britské průvodkyně potěší několik vyvolených na přestavení. Dnes jich se jich do oválné stavby vejde šestnáct set, o polovinu méně než za doby samotného Viléma. Tehdy na hru mířily všechny vrstvy, od pracujících dělníku až po bohaté lady. Kultura však tenkrát nebyla nic moc. Jelikož bylo ve starém Londýně zvykem sprchovat se odhadem třikrát do roka, sešlost tří tisícovek návštěvníků musela dát dohromady slušný….však vy víte co!
Za zmínku stojí i muzeum divadla a samotného Shakespeara. Bohužel jsme neměli dost času k přečtení a prohlédnutí všech textů, obrázků, modelů a dochovaných předmětů. Zajímavá byla i interaktivní část, kde má především dětský návštěvník možnost si například zašermovat nebo namluvit dialog třeba z Romea a Julie. Jako na potvoru zrovna na mě vyšel pětiřádkový proslov Julie. Takový hlas prostě nemám.
Zhruba v poledne jsme opustili opět autobusem centrum města i se zážitkem z procházky okolo veleslavného Tower Bridge. Naším dalším cílem byl Cambridge, místo proslavené hlavně jednou z nejlepších univerzit na světě. Zhruba před měsícem a půl jsem měl možnost navštívit Oxford, velkého konkurenta v mnoha aspektech: od kvality studií až po tradiční závod osmiveslic na řece Temži; takže jsem měl možnost porovnávat.
První, co mě ihned upoutalo, byla anglická tráva. Ta cambridgeská se od oxfordské příliš nelišila, jenom nebyla tak krátce sestříhaná. Ale hustota byla samozřejmě stejně skvělá. Sekat zde zelený pažit musí být úžasný zážitek. Další věc se opět týkala kol. V Cambridgi byl jejich výskyt na kilometru čtvereční stejný jako průměrné IQ studentů místní univerzity. Tolik kol v Oxfordu nebylo. Snad to nesouvisí s IQ tamějších studentů.
Celé město je i s koly nádherné. Naneštěstí pro nás právě finišují zkoušky a pomalu se rozbíhá stěhování studentů z kolejí, a tak žádná kolej nebyla otevřena. Což mě mrzí, protože ani v Oxfordu jsem se do žádné z místních college nedostal. Pokud bych však měl soudit podle exteriéru, musí být opravdu radost zde studovat. Staré, historické budovy se zahradou, květinami, reprezentativní branou. Uličky a dlážděné cesty plné kol a chodců. Všude samí mladí lidé. Kromě sportovního vyžití v podobě tenisových kurtů, volných hřišť na travnaté sporty zde mají i pěkné obchody a příjemné restaurace a kavárny. Nemůže být nic krásnějšího než si po dnu studování knih jet na kole odpočinout do kavárny. S pocitem, že vás nikdo nesrazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat