Na hřišti strávím desítky hodin měsíčně. V programu ideálně prožité soboty nikdy nesmí v mém případě chybět sledování dvou až čtyř fotbalových zápasů v televizi. Fotbal hraju, trénuju, fandím mu, píšu o něm. Za pár let, během kterých se můj život otočil směrem kulatého nesmyslu, jsem si zvykl, že lidé nefotbalového vyznání mi říkají blázne. Své bláznovství si nemůžu odpustit ani v Madridu. Jak tedy vypadá bláznův den, na jehož konci byla uskutečněna prohlídka Santiaga Bernabéu, slavného stadionu Realu Madrid?
minus 8:40 - Odpočítávání začíná. Před pár minutami jsme opustili hostel a kráčíme liduprázdným Madridem. Metropole hromadně dospává a já myslím na jediné - Bernabéu.
minus 6:30 - Španělský Královský palác je prý nejmonumentálnější v Evropě. Možná ano, ale já si ho dnes prostě nedokážu patřičně užít. Bernabéu taky patří mezi monumentální - takže proto. Čas si krátím četbou: Po hlavě od Nicka Hornbyho rozesměje.
minus 3:15 - Výšky nemusím, jenže dnes se strachem povedu tuhý boj. Jednak kvůli dost vysokému Bernabéu, druhak kvůli lanovce, která nás dovezla na vrchol Casa de Campo. Jde o obrovský, nesmírně členitý a obdivuhodně rozmanitý přírodní park. Nechybí dětská hřiště, vyhlídky ani stinná místa k odpočinku. Pětačtyřicet minut nádherně poslouží pro nutný relax.
minus 2:00 - Příchod na hostel měl přinést další náběr nových sil, ovšem mně se změnil v horor. Podle aktuálních zpráv z českých volebních místností vedou po sečtení poloviny hlasů ve čtyřech krajích komunisté. A to má pořád být rok 2012?
minus 0:30 - Za půl hodiny to vypukne. Předzápasová rozcvička probíhá netradičně v metru. Naštěstí není podzemka přeplněná, takže sedm stanic uteče jako voda.
18:00 - Výkop. Ocitám se v ráji a hned zpočátku žasnu. Stojím v rohu nejvýše položeného sektoru, na samém vrcholu svatostánku. Okolo mě je na strmých tribunách přišroubováno přesně 85 454 modrých sedaček. Jsem takhle maličkej...
6. minuta - Nemusím být botanik, abych spatřil absolutní bezchybnost zeleného pažitu. O jeho rovnost se zdejší "trávníkář" stará společně s moderními přístroji. Zrovna nyní jednu půlku zdobí... Nemohu vám sdělit, jak se ona kouzelná věc jmenuje. Jen vím, že vyrábí světlo a teplo a že jsem ji viděl nedávno v reportáži o nelegální výrobě marihuany.
19. minuta - Klub jako Real má pochopitelně bohaté dějiny a jejich poznávání patřila následující část prohlídky. Krátce po vstupu do temné místnosti propůjčené starým artefaktům a klubovým análům se mnou okamžitě začíná flirtovat dlouhosáhlá historie. Zprvu mě zlehka líbá po tváři, a když ji začínám hlouběji poznávat, projevuje choutky zajít dále, až do intimních partií. Brzy poznáte proč!
23. minuta - Skleněný regál po pravé straně sálu ukrývá všechny trofeje, které Real kdy získal. Je jich přesně devadesát sedm. Nejedná se pouze o vítězství ve španělské nejvyšší soutěži, ale i v Lize mistrů, Copa del Rey, španělském a evropském superpoháru, Interkontinentálním poháru, Poháru UEFA a regionálním poháru. O každou trofej klub náležitě pečuje; opravdu se nezdá, že by zde vyhrávání někoho omrzelo.
28. minuta - Otáčím se o 180 stupňů a stříbrné poháry střídá moderní technika. Téma ovšem zůstává stejné. Na několika interaktivních tabulích jsou k nahlédnutí psané informace, obrázky a rovněž i videa o každém z prvenství. Nechybí tak třeba skvělý Zidanův gól z finále Ligy mistrů 2002 nebo smrtící akce Mourinhova Realu z minulé sezony. Mezi jednotlivými historickými momenty přepínáte pouhým pohybem prstu. Kéž by to stejně fungovalo i ve světě skutečném.
41. minuta - Fotbalový tým je o fotbalistech. V jednom z rohů sálu proto najdete jmenný seznam a obrázky všech hráčů, kteří kdy oblékli bílý dres. Stačí nastoupit na jednu prostou minutku v soutěžním utkání a už míříte mezi legendy. Hezká pocta.
Poločasová přestávka - Kráčím o patro níž a najednou přijde On. Zcela nečekaně mě požádá o společné foto. Ustrnu na místě naprosto šokován. Zrovna od Něj bych to nečekal. S vytřeštěnýma očima souhlasím a postavím se před fotoaparát. Já na pravé straně, On nalevo. Snažím se o úsměv a čekám na cvaknutí přístroje. Děkuji Mu a začínám netrpělivě čekat na výsledek. Už je zde! Držím v ruce fotografii s Josém Mourinhem! Ze snění mě probouzí až pokladní, která si s úsměvem říká o dvanáct eur. Trošku hodně za jednu fotku. Ale já beru. Hodnota listu se mnou a Jím je nevyčíslitelná. Jen ji trochu kazí skutečný průběh popsané akce, kdy Jej nahradilo zelené plátno a počítačová technika.
53. minuta - Potkávám velkého hrdinu. Skoro bych až řekl, že obrovského. Čím tak významným se zapsal do dějin? Přinesl si na prohlídku Santiaga Bernabéu obal na mobil s logem Barcelony. Pro upřesnění - to je, jako kdybyste přišli na Rudé náměstí a roztáhli zde velkou americkou vlajku. Jen s drobným rozdílem: tam by za váš čin asi přišel jistý právní trest, zatímco tady se jedná o zbytečnou provokaci rádoby hrdiny.
77. minuta - O Něm jsem již mluvil. A teď se nacházím na místě, kam On pravidelně usedá každých čtrnáct dní. Pobyt v technických zónách mužstev (lavičkách či střídačkách, chcete-li) si opravdu užívám. Pohodlně se rozvalím v kožené sedačce a představuji si. Představuji si, jak se odsud na fotbal asi kouká, jak si odsud trenéři a náhradníci užívají okolní atmosféru. Zřejmě vše probíhá trošku jinak než na plechové lavici na hřišti Sokolu Černošice, kde pravidelně hrávám já. Asi to bude i tou koženou sedačkou.
90+3. minuta - Rozhodčí třikrát prudce dýchne do píšťalky. Konec zápasu. Po úzkých schodech hráčského tunelu kráčím ke kabinám. Dnes jsem vyhrál, protože odcházím s úsměvem na tváři. Rychle spěchám do místnosti pro tiskové konference. Naštěstí nemusím odpovídat na žádné otázky. Jsem unavený a možná bych to nezvládl. Mám za sebou totiž jeden z nejlepších zápasů v životě; zápas, na nějž nikdy nezapomenu.
Pět hodin poté - Odbyla půlnoc a já dokončuji poslední věty dnešní kapitoly. Nadchází 24 hodin, kdy budu říkat: "Včera jsem byl na Santiago Bernabéu." Pak se začnou klopit další a další dny. Dnešní zážitek se bude stávat minulostí - ale v mém fotbalovém srdci zůstane pořád. Pořád stejně silný.
Žádné komentáře:
Okomentovat